23. červen 1894

23. června 1894 se narodil britský král Eduard VIII. Je jediným britským panovníkem, který se vzdal trůnu.

Eduard VIII. z windsorské dynastie, 1894-1972, 1936 britský král. Uzavřel morganatický (nerovný) sňatek s dvakrát rozvedenou Američankou W. Simpsonovou. Otevřeně projevoval sympatie k německému fašismu; donucen k abdikaci.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Eduard VIII. v Kanadě v roce 1919.

Eduard VIII.
Jeho vláda trvala teprve necelých deset měsíců, když vytrvalé pověsti a americké noviny prozradily anglickým občanům a občanům dominií, že jejich král se chce oženit s jistou Američankou, Mrs. Simpsonovou, která se právě podruhé rozvedla. Ministerský předseda Stanley Baldwin dostával ze všech stran varovné a znepokojivé zprávy. Požádal krále o audienci a vyložil mu nebezpečí spojené s jeho rozhodnutím. Nikdo by panovníkovi neupíral právo, aby se oženil s cizinkou, takové sňatky uzavřelo před ním již mnoho jeho předků, ale velká většina jeho poddaných se vzpírá dát souhlas ke sňatku s dvakrát rozvedenou ženou. Král, který si tyto potíže uvědomoval, navrhl formu morganatického (nerovného) sňatku. Takové nouzové východisko nepřipouštěl žádný anglický zákon a s přijetím nového zákona zase nesouhlasila britská vláda ani vlády dominií. Všichni byli toho názoru, že podobný sňatek by silně uškodil autoritě koruny. Proti sobě tak stály dvě nesmiřitelné strany. Král, který by nemohl být jednomyslně přijatým arbitrem a poutem mezi státy impéria, by se naopak stal příčinou rozkolu a pohoršení.
Začátkem prosince 1936 se z celé záležitosti stala věc veřejná a veřejné mínění v Londýně dva dny kolísalo. Lidové deníky obvinily vládu, církve a aristokracii, že pokrytecky hájí starou, dávno přežilou morálku. Demonstranti v ulicích volali: "Chceme svého krále!" Tyto průvody však ani v Londýně nebyly nijak početné a klidnější lidové vrstvy v provinciích, lidé z Walesu, Skotska a dominií brzy svým zástupcům daly vědět, že souhlasí s názorem britské vlády. Většina občanů království a impéria žádala, aby se král rozhodl pro korunu, nebo sňatek. Parlament, který během této krize ukázal chvályhodnou a dobrovolnou kázeň, schválil pevný postoj ministerského předsedy. "Jsem ochoten odejít," řekl král Baldwinovi. Ani na okamžik se neopřel o ty, kteří chtěli z jeho citového dramatu udělat politickou pletku. V den, kdy po jeho abdikaci (11. prosince 1936) nastoupil na jeho místo jeho bratr jako Jiří VI., vydal ve Windsoru pro své bývalé poddané provolání, v němž jim vysvětloval svůj čin a pohnutými slovy ujišťoval o své oddanosti k novému panovníkovi. "God save the King although I be not be" ("Bože, ochraňuj krále, ačkoliv já jím nejsem") napsal Shakespeare v Richardu II.
Toto tak zvláštní a v anglických dějinách nevídané drama ukázalo, že úloha monarchie je stále velmi důležitá, že veřejnost žádá od královské rodiny příkladné ctnosti, že parlamentní instituce mohou zajistit i ty nejzávažnější změny v naprostém klidu, s rozvahou a důstojností, a konečně že mateřská země se může v každé těžké záležitosti snadno, rychle a tajně v zájmu společného postupu dohodnout s dominii. Tak jako uzdravený nemocný je mnohdy silnější než byl před svou chorobou, vychází i britské impérium z této krize s větší důvěrou ve své zákony a v sebe sama. "Stromem otřásla prudká bouře; síla kořenů se však projevila o to zřetelněji."

Text převzat z:
Maurois, A.: Dějiny Anglie, Lidové noviny, Praha, 1993

Eduardova abdikace z 10. prosince 1936.

Svatební den (3. červen 1937).

Vévoda a vévodkyně z Windsoru se setkávájí s Adolfem Hitlerem (1937).

Wallis Simpsonová (1936).

Eduard, vévoda z Windsoru (1945).

Wallis a Eduard na recepci u Richarda Nixona v Bílém domě ve Washingtonu (1970).

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák