24. červen 1948

24. června 1948 Sovětský svaz zablokoval všechny cesty spojující západní část po válce rozděleného Berlína se světem. Započala první berlínská krize.
Berlínská krize mezi lety 1948 - 1949 byla prvním vážným projevem poválečných neshod mezi západními spojenci a Sovětským svazem. Po skončení druhé světové války bylo Německo rozděleno do čtyř okupačních zón a stejný osud dostihl i hlavní město nacházející se uprostřed sovětské zóny.

Letecké koridory ze západních okupačních zón do Západního Berlína.

Sovětskou blokádu Berlína řešili spojenci leteckým mostem
"Svět se ocitl na pokraji třetí světové války," říkají dějepisné učebnice o událostech června 1948. Sovětský svaz a západní spojenci se tehdy definitivně rozešli ve chvíli, kdy Stalin nechal zablokovat všechny cesty spojující západní část po válce rozděleného Berlína se světem. Spojenci ovšem nezareagovali útokem, ale intenzivním leteckým spojením. Vzniklá situace je dodnes známá jako blokáda Berlína nebo také první berlínská krize. Spojenci reagovali tzv. leteckým mostem a Sovětský svaz nakonec blokádu v květnu 1949 odvolal. Patnáct dní po odvolání blokády vznikla na území západních okupačních zón samostatná západní Německá spolková republika. Sovětský svaz zareagoval prohlášením sovětské okupační zóny za Německou demokratickou republiku (NDR) v říjnu téhož roku. Hlavním městem NDR se stala sovětská část Berlína. Od západní poloviny města jej vedení NDR v roce 1963 oddělilo Berlínskou zdí.
Po pádu nacismu a konci druhé světové války byl Berlín, stejně jako celé Německo, rozdělen do čtyř okupačních zón mezi vítězné mocnosti: Francii, Velkou Británii, Spojené státy americké a Sovětský svaz. V roce 1946 se americké a britské okupační pásmo Německa sloučilo v tzv. Bizonii, v lednu 1948 připojením francouzské části plynule přešlo v Trizonii (později západní Německo). Proti ní stála samostatná sovětská část Německa.
V Trizonii proběhla 20. června 1948 měnová reforma, která se ovšem netýkala západní části Berlína ležícího v sovětské okupační zóně. V té proběhla reforma o dva dny později, východní marka se ovšem měla vztahovat i na západní část města, aby se tím pevněji svázala se sovětským Německem. Spojenci Trizonie reagovali zavedením západní marky a Sovětský svaz na protest v noci z 23. na 24. června 1948 odřízl všechny pozemní, vodní i železniční cesty spojující západní Berlín se světem. SSSR předpokládal, že se Berlín rychle vyčerpá, a on tu bude moct posílit svůj vliv.
Sovětský krok vešel do dějin pod názvem blokáda Berlína (též první berlínská krize) a hrozil otevřeným konfliktem mezi vznikajícím východním a západním blokem. Spojenci však místo války o Berlín zvolili jinou cestu. Se západní půlí města se spojili leteckým mostem a prostřednictvím letadel zásobovali obyvatele Berlína.
Více než dva miliony tamějších obyvatel totiž disponovaly jídlem na pouhý měsíc. Vedle potravin bylo na západoberlínské letiště Tempelhof dováženo především uhlí, léky i stavební materiál na stavbu dalších letišť, akce se účastnili i letci z Nového Zélandu, Austrálie, Kanady a Jihoafrické republiky. Chudoba Berlíňanů přesto vzrostla nad úroveň 2. světové války. Sovětský svaz blokádu pro její faktický neúspěch zrušil 12. května 1949.

Zdroj:
Internet - více zde

Letecký transport mléka do západního Berlína.

Letiště Templehof.

Berlínská blokáda.

Památník leteckého mostu při sovětské blokádě Berlína.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák