25. červen 1950

25. června 1950 začala útokem severokorejské armády Korejská válka.

Korejská válka, 1950-53 vojenský konflikt mezi oběma korejskými státy v době vrcholící studené války za účasti velmocí podporujících soupeřící strany. 25. 6. 1950 označila Rada bezpečnosti OSN (při neúčasti SSSR a Číny) za agresora KLDR a 7. 7. rozhodla poprvé o vyslání jednotek OSN do války pod velením amerického generála D. MacArthura (zúčastnilo se 16 států, 90% vojsk z USA). Po osvobození jihu a postupu vojsk OSN do KLDR až k čínským hranicím vstoupilo do války po boku KLDR zásobované sovětskou vojenskou pomocí na 1 milión čínských dobrovolníků a fronta se opět přesunula na jih poloostrova. V polovině 1951 se bojová linie ustálila kolem 38. rovnoběžky a byla zahájena diplomatická jednání, jež skončila 27. 7. 1953 podepsáním dohody o příměří a potvrdila rozdělení Koreje na 38. rovnoběžce. Korejská válka byla do té doby nejrozsáhlejším a nejnebezpečnějším lokálním vojenským konfliktem po 2. světové válce s širokou mezinárodní účastí a velkými lidskými ztrátami.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Civilisté v Korejské válce.

Korejská válka - první válečný konflikt studené války
Válka o rozložení sil na Korejském poloostrově se stala prvním válečným konfliktem studené války a zároveň zkouškou poválečné politické a vojenské síly Spojených států a Sovětského svazu. Boje přitom trvaly nesrovnatelně kratší dobu než vyjednávání o příměří. Korejská válka začala 25. června 1950. Stejně jako v případě Vietnamu i v moderních dějinách Korey sehrála významnou úlohu rovnoběžka. V korejském případě se jedná o osmatřicátou rovnoběžku, podle které v roce 1945 dva plukovníci americké armády dočasně rozdělili korejské území od roku 1910 okupované Japonskem na okupační zónu americké a sovětské armády. Severní část Koreje přijala pod vlivem SSSR komunismus, jižní část pod vlivem USA spravovala Organizace spojených národů.
V roce 1948 vznikají ze dvou okupačních území dva státy. Severní, Korejská lidově -demokratická republika s oporou ve stalinistického Sovětského svazu v čele s diktátorem Kim Ir-Senem a Jižní Korea ovlivňována Spojenými státy. Ty se obávaly rostoucího vlivu marxistické ideologie v Asii a snažily se jí zabránit vyvažováním vlivu v regionu. Obavy Američanů se staly pravdivé ve chvíli, kdy na území Jižní Koreje v nacionální vizi sjednotit obě území a s vydatnou podporou SSSR vtrhla 25. června 1950 severokorejská vojska. Během pouhých tří dní se jim podařilo obsadit jihokorejské hlavní město Soul. Začal tím první ozbrojený konflikt po druhé světové válce s účastí velmocí - Korejská válka.
Spojené státy s podporou OSN reagovaly v září téhož roku pod vedením generála Douglase McArthura ofenzivou, severokorejskou armádu vytlačily za hranice a v říjnu samy obsadily její hlavní město Pchjongjang. Americká vojska u čínských hranic ovšem vyvolala ostrou reakci maoistického Pekingu, který spolu se severokorejskou armádou zahnal spojenecká vojska zpět za 38. rovnoběžku. Jednání o příměří bylo zahájeno 10. července 1951.
Mírová jednání trvala dva roky, obě strany oficiálně ukončily válku 27. července 1953, kdy za sekundování OSN podepsaly dohodu o příměří. Korejská válka přinesla definitivní rozdělení Korejského poloostrova na dva státní útvary. Zároveň naznačila, jakou koncepci hodlá americká a sovětská zahraniční politika sledovat v dalších desetiletích, tedy nestřetávat se v přímém boji velmocí, ale v zastoupení v lokálních konfliktech. O Korejské válce se vedle blokády Berlína také mluví jako o prvním konfliktu studené války, tedy ideového a mocenského soupeření mezi západním a východním blokem.

Zdroj:
Internet - více zde

Útok námořnictva USA v Incheonu.

Americké letadlo B-29 Air Force při plošném bombardování nad Koreou (1951).

Generálporučík Matthew B. Ridgway (leden 1951).

Létající bomby ničí tábořiště a přístaviště ve Wönsanu, Severní Korea (1951).

Mrtvý voják čínské armády (1951).

Jednotky USA a OSN překračují v roce 1950 38. rovnoběžku.

Hranice mezi Severní a Jižní Koreou.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák