3. červen 1924

3. června 1924 zemřel světově proslulý představitel pražské německé literatury – Franz Kafka.

Kafka Franz, 1883-1924, Nejznámější, světově proslulý představitel pražské německé literatury, jeden z nejvýznamnějších prozaiků světové literatury 20. století. Po vystudování práv na pražské německé univerzitě pracoval v letech 1907-1922 jako úředník ve dvou pojišťovnách. Za svůj hlavní životní úkol považoval psaní a obtížně je uváděl v soulad s prací v úřadě, kterou svědomitě vykonával. Po propuknutí plicní choroby v roce 1917 sedm let marně zápasil s nemocí. K svému literárnímu dílu byl neobyčejně kritický. Jen malou jeho část uvolnil, většinou pod nátlakem, ke knižnímu vydání. Větší část jeho díla, která později především vytvořila Kafkovu světovou slávu, vyšla z pozůstalosti díky tomu, že jeho nejbližší přítel Max Brod nerespektoval Kafkovo přání, aby rukopisy bez milosti spálil.

Zdroj:
Internet - více zde

Franz Kafka.

Život Franze Kafky

Rodina
Narodil se a žil v Praze, v rodině židovského velkoobchodníka s galanterií Hermanna Kafky (1852 až 1931) a Julie Kafkové (1856 až 1934), rozené Löwyové; měl dva bratry, Georga a Heinricha, ale oba zemřeli v dětském věku, a tři sestry, Elli (1889 až 1941), Valli (1890 až 1942) a Ottlu (1892 až 1943), všechny byly později oběťmi nacistického teroru a zemřely v koncentračních táborech. Se svým otcem nevycházel dobře, což ovlivnilo nejen jeho dětství, ale i dílo – cítil se osamocený, bezmocný. Po Praze se přibližně 14krát stěhovali. To vyvolávalo v Kafkovi smíšené pocity k tomuto městu. Kafkova mateřština byla němčina, ale hovořil také česky a částečně francouzsky. Ačkoli byl Žid, neuměl hebrejsky. Teprve až několik let před smrtí se začal hebrejštinu učit.

Studia a mládí
Kafka nejprve navštěvoval Německou chlapeckou obecnou školu v Masné ulici 12 (1889-1893), poté Německé státní gymnázium v paláci Golz-Kinských na Staroměstském náměstí 12 (1893-1901). V letech 1901 až 1906 studoval práva na německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity a navštěvoval ještě přednášky germanistiky a dějin umění. V roce 1902 se setkal s Maxem Brodem, rovněž studentem Karlo-Ferdinandovy univerzity a jejich přátelství trvalo až do Kafkovy smrti v roce 1924. V roce 1906 Kafka promoval a stal se doktorem práv.
Krátce byl zaměstnán u pojišťovny Assicurazioni Generali. V letech 1907 až 1922 pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně ("Arbeiter-Unfall-Versicherungs-Anstalt für das Königreich Böhmen"), nejprve jako koncipient, poté na různých pozicích tajemníka. V tomto zaměstnání byl velmi nešťastný a své zaměstnavatele neměl velmi rád; přesto dosáhl jistého kariérního úspěchu.
V roce 1908 publikoval své první texty; v mnichovském časopise Hyperion a v Brodově almanachu Arkadia. Později některé své povídky veřejně četl.
Kafkův poměr k ženám byl více než komplikovaný. Sex považoval za cosi nečistého a nazýval jej "trestem za lásku" (v jeho dílech je často spojován s nízkostí, vinou či špínou). Přesto navázal vztah s několika ženami. V roce 1912 se Kafka setkal s úřednicí Felice Bauerovou. Byl s ní dvakrát zasnouben (1914 a 1917), ale vztah definitivně skončil v roce 1917. Dalšími ženami v Kafkově životě byly Julie Wohryzková, s níž v letech 1918 až 1920 prožil krátký vztah a zasnoubil se s ní, a později jeho vídeňská přítelkyně Milena Jesenská a družka Dora Diamantová, původem z Polska, se kterou prožil posledních 8 měsíců v Berlíně a v rakouských sanatoriích.
Na podzim 1917 začal trpět tuberkulózou, kvůli níž opustil v roce 1922 své zaměstnání v pojišťovně a jež mu přivodila smrt.

Zralá léta
Důležitou úlohu v Kafkově životě hrála Milena Jesenská, první překladatelka jeho prózy do češtiny. Přestože se setkali pouze dvakrát, udržovali spolu intenzivní korespondenční styk, který přetrval téměř až do Kafkovy smrti. Jesenská seznámila českou veřejnost s jeho dílem. Kromě ní jeho díla do češtiny překládal Pavel Eisner, na vydání jeho děl se podílel i Josef Florian.
V roce 1923 se odstěhoval do Berlína, aby se odpoutal od rodiny a mohl se soustředit na psaní. Zde žil s 25letou Dorou Diamantovou z ortodoxní židovské rodiny.
Kafka byl, jako jeho hrdinové, depresivní, nešťastný, nenápadný a slabý. Cítil se být životním ztroskotancem a nepochopený. Lidem se vyhýbal, jeho přáteli byli Max Brod, Franz Werfel a několik dalších německo-židovských intelektuálů. Byl nekuřák, vegetarián, abstinent a nejedl sladké.
Poslední léta svého života strávil v sanatoriích a lázních v Čechách, na Slovensku, v Rakousku i v Německu. Léčil se i v Itálii a Švýcarsku. V červnu 1924 zemřel na tuberkulózu hrtanu v sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu v Dolním Rakousku.
Pohřben je v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově v pražských Strašnicích.
Kafka v závěti (dva neodeslané dopisy Maxu Brodovi) žádal, aby byla zničena veškerá jeho neuveřejněná díla, dopisy a deníky. Dora Diamantová poctivě všechny rukopisy, které měla, zničila (část zničilo berlínské Gestapo), ale jeho přítel Brod závěť nerespektoval a jeho dílo vydal.

Dílo
Za nejdůležitější Kafkovy práce jsou všeobecně považovány romány Proces, Nezvěstný (též zvaný Amerika), Zámek a povídka Proměna. Stěžejní část Kafkova díla byla za jeho života téměř neznámá, publikoval jen několik povídek. Proslulosti dosáhl Kafka až po své smrti, zejména po 2. světové válce, a dnes patří ke klasikům literatury 20. století a jedněm z největších inovátorů románové formy vyprávění. V jeho díle se projevuje jeho osobní duševní rozpolcenost; pocit vyřazenosti a izolovanosti jsou důležitými motivy jeho tvorby. Kafka byl silně psychicky nestandardní osobnost a své trýznivé a děsivé vnitřní vize promítal do tvorby.
Téma, která Kafku přitahovalo nejvíce byla: úřední moc a její určující vliv na lidi; každý úřad takovouto mocí disponuje, ať už je to soud (Proces) či správní úřad obce (Zámek).
Hlavním znakem Kafkovy tvorby je, že píše výhradně o sobě a pro sebe, je přítomen ve všech svých písemných výtvorech, jedná se o jakýsi sebe-popis, jeho tvorbu můžeme nazvat "uměleckým deníkem", kdy deníkem rozumíme běžné zaznamenávání událostí za uplynulý den, jenže Kafka tomuto velmi zřejmému vymezení dává svůj vklad a vznikají tak příběhy, próza. Kafkovi vlastním stylem je místy až neuvěřitelně podivné humorné líčení, jež není ale nijak komentováno, kdy autor patrně bavil především sám sebe. Dalším podstatným rysem Kafkova stylu je záliba, touha být ponižován (vůbec nejdůležitější rys), jeho hrdinové se také právě předmětem ponižovaní stávají. Nicméně vše je nazíráno ironicky, s osobitým humorem autora. Chmurnost jeho příběhu vyplývá z ukončení, která jsou zpravidla tragická, bezvýchodná, nepotěšující. Kafka tímto pouze odrážel stav okolo sebe a v románovém světě svých postav tento pocit pouze přeháněl a dováděl do temných důsledků.

Osobní pozůstalost
Dále se zachovala jeho soukromá korespondence, která nevybočuje ze stylu jeho psaní, a pokud ji čteme, je až s podivem, že se mohl kdy oženit. Jeho dopisy jsou svým způsobem krásné, ale jsou plny ponurosti a jakési deprese.
Významný dokument Kafkova života i jeho doby představují dopisy (přítelkyni Mileně Jesenské, snoubence Felici Bauerové, sestře Ottle a rodině) a deníky.
- Dopisy Mileně
- Dopisy Felici
Jeho soukromý deník (1902 až 1924) pouze potvrzuje předchozí údaje o jeho díle.

Obsah převzat z encyklopedie Wikipedia – více zde

Koláž s portrétem Franze Kafky.

Torzo schodiště v domě, kde byl Franz Kafka zaměstnán.

Hrob Franze Kafky a jeho rodičů na Novém židovském hřbitově.

Pomník Franze Kafky v Praze.  

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Historický kalendář 2. sv. válka, Východní fronta, SSSR. 22. října 1941 kvůli mizernému počasí a stále silnějšímu odporu Němci zastavují operaci Tajfun

Virtuální galerie Zátiší s broskvemi, kolem roku 50, přibližně 35 x 34 cm

Architektura Barokní sloh – Poutní chrám Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou

Slavné a významné dny v historii 17. prosinec 1938 - Den, kdy poprvé vyšly Rychlé šípy

Historie olympiád Amsterodam 1928

Slavné okamžiky v dějinách sportu Lyžování, 1988 – Orel šokuje olympiádu