7. červen 1654
7. června 1654 byl v katedrále Notre-Dame v Remeši korunován francouzským králem Ludvík XIV.
Ludvík XIV. z dynastie Bourbonů, 1638-1715, od 1643 francouzský král. Dovršil královský absolutismus, těžil z vedoucího postavení Francie po třicetileté válce. Během své expanze vyvolal 1667-68 devoluční válku, 1672 až 1678 válku o Nizozemí a 1701-14 vedl válku o dědictví španělské. Ve vnitřní politice podporoval rozkvět kultury (barokní klasicismus); 1685 zrušil edikt nantský.
Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993
Ludvík XIV.
Podpis Ludvíka XIV.
Devoluční válka 1667-1668, dobyvačná válka Ludvíka XIV., který se na základě devolučního práva (dcery z prvního manželství mají větší nárok na dědictví než synové z druhého manželství) pokusil získat část španělského Nizozemí. Po cášském míru 1668 připadla Francii některá jihoflanderská města, např. Lille a Charleroi.
Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993
Ludvík XIV.
Francie za Ludvíka XIV.
Ludvík XIV. se ujal vlády v roce 1661. Nesídlil na rozdíl od svých předků v Paříži, ale nechal si vybudovat okázalé sídlo v nedalekých Versailles. Tady si vydržoval obrovský dvůr a pořádal nákladné slavnosti. To stálo mnoho peněz, ale Ludvík XIV. měl výborného ministra financí Colberta, který zastával myšlenku, že hlavním zdrojem bohatství pro stát je obchod. Tento názor se nazývá merkantilismus. Colbert podporoval vývoz, protože ten zajišťuje příliv drahých kovů (v podobě mincí) do země, a naopak omezoval dovoz, neboť v důsledku dovozu zase drahé kovy ze země mizí. Aby se nemuselo dovážet a naopak bylo co vyvážet, zakládal Colbert manufaktury. V královských manufakturách se vyrábělo hlavně luxusní zboží na vývoz - parfémy nebo gobelíny.
Když Colbert zemřel, Ludvík XIV. už druhého tak dobrého ministra financí nenašel, a - protože jeho náklady byly pořád vysoké, začala se hospodářská situace ve Francii zhoršovat. Ludvík XIV. neutrácel peníze jen za zábavy a hostiny; byl to velmi pilný panovník, pracoval i čtrnáct hodin denně. Ale chtěl z Francie vybudovat největší a nejsilnější stát, a to nešlo jinak než vojensky. Ludvík XIV. vedl mnoho válek v Evropě i v zámoří, ale všechna území, která v Evropě získal, zase ztratil a přišel i o část kolonií. Náklady spojené s vybudováním obrovské armády a s válečnými taženími se tak nevrátily a králi zůstaly obrovské dluhy. Přesto Francie stále byla mocným státem. Jako absolutistický panovník netrpěl Ludvík XIV. ve svém státě jiné náboženství než katolické, proto v roce 1685 zrušil edikt nantský, který zaručoval - byť už jen formálně - náboženskou svobodu hugenotům. Hugenoti potom začali hromadně Francii opouštět, a protože to bylo velmi pracovité obyvatelstvo podnikající jak v řemesle, tak v obchodu, znamenal jejich odchod pro Francii velkou hospodářskou ztrátu.
Text převzat z:
Válková, V.: Dějepis 8, Novověk, SPN Praha, 2008
Ludvík XIV. v osmi letech.
Audience dóžete z Janova ve Versailles 1685.
Ludvík XIV. a jeho dědicové v roce 1711.
Versailles na konci vlády Ludvíka XIV.
Zámek ve Versailles.
Francie za vlády Ludvíka XIV.
Královská rodina 1670.
Návrat na začátek stránky
©, Marek Šimoňák
Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:
Historický kalendář
|
Virtuální galerie
|
Architektura
|
Slavné a významné dny v historii
|
Historie olympiád
|
Slavné okamžiky v dějinách sportu
|