13. červenec 1925

13. července 1925 byla při výzkumu paleolitického stanoviště v Dolních Věstonicích nalezena plastika ženy, tzv. Věstonická venuše.

Věstonická venuše, soška ženy z pálené hlíny, spjata zřejmě s kultem zachovatelky rodu; stáří asi 25 000 let. Světoznámý nález jedné z nejstarších plastik v Dolních Věstonicích.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Dolní Věstonice, obec na jižní Moravě na Dyji. – Asi před 25 000 lety v mladším paleolitu tábořiště lovců mamutů. Naleziště kostrových pozůstatků a sošek žen a zvířat, včetně proslulé Věstonické venuše.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Věstonická venuše.

Objev Věstonické venuše
Je to nejznámější česká archeologická památka pravěku. Keramická soška nahé ženy s kyprými tvary - velkými prsy a širokými boky - dodnes v řadě lidí evokuje Štorchovy lovce mamutů, ve své době byla symbolem ženství, plodnosti a ochrany rodu. Světově proslulou figurku Věstonické venuše objevil 13. července 1925 mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi profesor Karel Absolon. V době objevení soška ležela ve zbytcích pradávného ohniště rozlomená na dvě části a původně se ani nepředpokládalo, že dva díly patří k sobě. Objevu nebyl přítomen ani sám profesor Absolon, který výzkum prováděl (také za finanční podpory tehdejšího československého prezidenta T. G. Masaryka), sošku odhalil jeho pracovní tým.
Věstonická venuše je archeologickou památkou pocházející z mladého paleolitu, tedy z období mezi 29 000 lety až 25 000 lety před naším letopočtem. Na výšku měří 11,5 centimetru široká je 4,3 centimetru. Je vypálená z jemné hlíny smíchané z vodou, obdobné drobné plastiky byly přitom většinou zhotovovány z kamene nebo kostí.
Věstonická venuše se krátce po svém odhalení stala prototypem pravěkého umění a zároveň klíčem k pochopení ženské úlohy v pravěku. Předimenzované boky a prsa ukazují jasné poslání ženy v té době jakožto plodné ochránkyně rodu. Naopak obličej, paže a nohy jsou zjednodušeny. Symbol pravěkého umění vzbudil ve své době velký rozruch, soška místo nálezu proslavila daleko za hranicemi Evropy.
Věstonická venuše byla osmdesát let po svém objevení, v roce 2005, podrobena detailnímu vědeckému zkoumání tomografem. Vedle materiálu, z něhož je vyrobena, bylo zjištěno i to, že na hýždích sošky se zachoval otisk prstu dítěte starého asi deset let. Venuše patří do sbírek Moravského zemského muzea a je vystavovaná jen zřídka. Naposledy se veřejnosti ukázala v roce 2007.
Venuše z Dolních Věstonic není ojedinělou ukázkou umění pravěkých lidí. Jiné plastiky z pálené hlíny jsou známé také ze sousedního Pavlova a z Předmostí u Přerova. Za jednu z nejdokonalejších sošek paleolitu je kromě české zástupkyně považována i Willendorfská venuše z Rakouska. Obdobné figurky starší doby kamenné byly nalezeny i v Německu, v Itálii, na Ukrajině, v Rusku nebo na Slovensku.

Zdroj:
Internet

Věstonická venuše z čelního a zadního pohledu.

Věstonická venuše z pravé a levé strany.

Willendorfská venuše.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák