14. červenec 1420

14. července 1420 proběhla bitva na Vítkově. Husité v ní porazili I. křížovou protihusitskou výpravu.  

Vítkov, pražský vrch, původně ležící ve východním sousedství Prahy. 1420 na jeho hřebenu odrazily spojené síly táborských a pražských husitů pod velením Jana Žižky útok křižáckého oddílu a přispěly tak k porážce I. křížové protihusitské výpravy. Na paměť této události se návrší začalo říkat Žižkov. V místě bitvy byl 1929-50 postaven Národní památník s jezdeckým pomníkem J. Žižky od B. Kafky.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Jezdecká socha Jana Žižky od Bohumila Kafky v areálu
Národního památníku na pražském Vítkově.

Bitva na Vítkově
Vavřinec z Březové popsal bitvu na Vítkově ve své Husitské kronice:
"Potom 13. dne července, totiž na den sv. Markéty, přišel houf ozbrojenců z vojska na Špitálské pole (dnes pražská část Karlín) útočit na město, aby zkusili, jak by se Pražané měli k obraně. A když se přiblížili k městu, vyrazilo proti nim na zvonění radničního zvonu množství Pražanů. Ti, nezachovavše žádný pořádek a nepočkavše na sebe, proti vůli hejtmanů, ač jich bylo méně, nepřátelsky napadli množství jezdců. A když se spolu srazili, Pražané, vidouce sílu nepřátel, utíkali, přičemž byli někteří zabiti a četní zraněni. A když přišlo z města množství lidu, tehdy nepřátelé ustoupili a vrátili se přes Vltavu, odkud přijeli. A z nich jednoho rytíře zabili čtyři sedláci; když pak zápasili o jeho zbraň; rychle přijeli někteří z jeho družiny a hned ty čtyři na tom místě smrtelně zranivše ujeli.
Potom nazítří, totiž v neděli nejblíže příští po sv. Markétě (tj. 14. 7.), asi o hodině nešporní bylo připraveno všechno vojsko královo, aby někteří z nich v několika tisících útokem dobyli dřevěný srub, postavený Žižkou na hoře vedle šibenice, a po jeho dobytí aby ostatní houfy podle rozvržení hejtmanů zaútočily na třech místech na Pražské město, totiž z Pražského hradu Čechové s šestnácti tisíci na dům vévody saského, z Vyšehradu aby vyrazili na Nové a ze Špitálského pole na Staré Město. Když to bylo takto rozvrženo, vytáhlo mnoho tisíc jezdců na Špitálské pole, přičemž král čekal na druhé straně Vltavy v poli s třemi velikými houfy, aby viděl výsledek.
Míšeňští pak jezdci se svými lidmi a s nimi spojenými sedmi nebo osmi tisíci vyjeli na horu, útokem a s troubením napadli svrchuuvedený srub a obsadili příkop i viničnou věž. A když chtěli lézti na zeď, udělanou ze země kamení, dvě ženy s jednou dívkou a asi s šestadvaceti muži, kteří tehdáž zůstali v srubu, udatně kamením a sudlicemi odporujíce se bránili, neboť neměli šípy ani prach do houfnic. A tak jedna ze svrchuuvedených žen, třebas beze zbroje, překonávala odvahu mužů, nechtějíc ani o krok uhnouti z místa, a volala: ,Neslušíť věrnému křesťanu před Antikristem ustoupiti!' A tak zmužile bojujíc byla zabita a vydechla duši. I Žižka přišed tam byl by sám zabit, kdyby ho nebyli jeho lidé cepy vyrvali z rukou nepřátel. A když se již takřka celé město strachovalo, že bude ztraceno, a vylévajíc s maličkými modlitby a slzy, očekávalo jen pomoc z nebe, přišel zatím kněz se svátostí těla Kristova a za ním asi padesát střelců a ostatní sedláci beze zbroje s cepy. A nepřátelé, uviděvše svátost a uslyševše zvonění zvonku a silný křik lidu, zachváceni náramným strachem se dali na útěk a velmi rychle prchali, chtějíce jeden druhého v běhu předstihnouti. A za toho útoku nemohouce se udržeti, mnozí se zřítili z vysoké skály a zlámali vaz, přemnozí byli od pronásledovatelů pobiti, takže v době jediné hodiny bylo jich zabito skoro tři sta a jiní byli smrtelně zraněni a odvedeni.
Potom se král s celým vojskem tiše vrátil do stanů, naplněn hněvem, rozmrzelostí, žalem a bolem. Pražané však, pokleknuvše na Špitálském poli, vzdávali díky Bohu, zpívajíce zvučnými hlasy: ,Tě Boha chválíme', protože nezvítězila jejich síla, nýbrž On jim zázračně při jejich nepočetnosti dopřál zvítězit nad nepřáteli."

(Vavřinec z Březové. Husitská kronika. Píseň o vítězství u Domažlic. Praha: Svoboda, 1979.)

Adolf Liebscher - Bitva na hoře Vítkově dne 14. července roku 1420.

Bitva na Vítkově.
Když si obraz prohlédnete podrobněji, zjistíte,
že autor sice poměrně rozuměl dobovým zbraním, nikoli však dobové módě.
Z které doby se na Vítkov dostal například "husita" s cepem stojící před srubem?

Dne 14. července 1420 došlo mezi husity a křižáky k bitvě na Vítkově.

Podle názoru radikálních husitů i podle mínění českých kališníků přelomu 15. a 16. století
náležel Jan Žižka za své zásluhy o boží zákon do nebeské říše. Tam je také zobrazen ve
známém Jenském kodexu, jak stojí po pravici trůnícího Boha, obklopen apoštoly a anděly.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák