20. červenec 1944

20. července 1944 přežil Adolf Hitler pokus o atentát vedený hrabětem Clausem von Stauffenbergem.

Němečtí důstojníci spáchali atentát na Adolfa Hitlera. Náčelník štábu generála Friedricha Fromma hrabě Schenk von Stauffenberg umístil ve vůdcově východopruském velitelství v Rastenburgu v konferenční místnosti bombu vedle Hitlera. Po Stauffenbergově odchodu explodovala ve 12.42 hodin. Bomba však Hitlera nezabila, a tak se celé spiknutí rozpadlo. Nacistický ministr propagandy Josef Goebbels si pospíšil a díky přímému telefonickému rozhovoru ujistil berlínskou vojenskou posádku, že Vůdce je stále naživu. Fromm, aby se vyvlékl z podezření, že se komplotu zúčastnil, nechal Stauffenberga ještě týž večer popravit.
Neúspěch spiknutí vyústil v následujících měsících v uvěznění, mučení a popravu tuctů jeho účastníků. Mezi nejznámější vysoké důstojníky zapletené do atentátu patřil i polní maršál Erwin Rommel.

Text převzat z:
Shaw, A.: Druhá světová válka den po dni, Naše vojsko ve spolupráci s nakladatelstvím Columbus, Praha 2004

Claus von Stauffenberg (zcela vlevo) poprvé ve Vlčím doupěti 15. července 1944.
I tehdy měl v aktovce nálož, ale ještě ji nemohl použít.

Valkýra - akce, jež měla zabít Hitlera
Když se 20. července 1944 čtyřicet dva minut po poledni ozvala exploze v hlavním stanu Adolfa Hitlera Vlčím doupěti, mělo se jednat o výbuch, který zahubí nejen vůdce, ale i nacistickou ideologii v Německu. Proti operaci Valkýra, jak se akce proti Hitlerovi jmenovala, se ale postavila náhoda, dubová noha stolu i nerozhodnost organizátorů.
Místo vyjednávání o míru se spojenci a o rozdělení vedoucích postů v Německu si skupina vzbouřenců kolem hraběte Clause von Stauffenberga "rozdělila" rozsudky smrti. Zatímco ve Vlčím doupěti zahynuli čtyři důstojníci Hitlerova štábu, trest smrti za vzpouru dostalo téměř pět tisíc lidí.
Claus Phillip Schenk von Stauffenberg (narozen 1907) pocházel z katolického aristokratického rodu z jihu Německa, který mu zajistil elitní vzdělání a setkání s intelektuálními špičkami Německa začátku 20. století. Ve 30. letech se dostal do armády, kde v roce 1936 poskočil na stupínek důstojníka vrchního velení. Už o dva roky později, po silných protižidovských pogromech, se ale Stauffenberg stal odpůrcem nacistického režimu. A po neúspěších tažení do Ruska, kterého se přímo účastnil, se stal i oponentem Hitlerovy vojenské strategie.
Zahájení operace Valkýra bylo později několikrát odloženo kvůli neočekávaným okolnostem, po úspěšném vylodění spojenců v Normandii bylo ale definitivní datum útoku stanoveno na 20. července 1944. Místo: vůdcův hlavní štáb Vlčí doupě, Rastenburg, východní Prusko, území dnešního Polska.
Už teplé počasí, které přesunulo poradu z podzemního krytu do konferenčního sálu atentátníkům nenahrálo, Stauffenberg přesto přinesl do místnosti kufr s bombou, umístil jej metr od Hitlera, nastavil spouštěcí mechanismus a s omluvou místnost opustil. Z několika set metrů pak viděl, jak se budova ocitla v plamenech.
Mezi tím se ale odehrálo ve Vlčím doupěti několik zásadních skutečností. Hitler místo sezení na svém místě nedaleko budoucího epicentra výbuchu začal rázovat po místnosti a jeden z přítomných důstojníků kopl aktovku s bombou k noze dubového stolu, z Hitlerova pohledu na vzdálenější straně. Právě masivní dřevo pak "pohltilo" část výbuchu. Ačkoliv exploze zabila čtyři důstojníky a dalších sedm zranila, Hitlerovi poškrábal záda padající trám a oheň mu sežehnul vlasy a nohy.
Stauffenberg pak s domněnkou, že je Hitler mrtev, odletěl do Berlína. Operace Valkýra plánovala, že už v této době začnou spiklenci v Berlíně přebírat moc, a rádio mělo začít vysílat zprávu o smrti Hitlera. Vzbouřenci ale začali přebírat moc až po Stauffenbergově příletu, což bylo údajně jedním z hlavních důvodů neúspěchu převratu. Ačkoliv se pak podařilo spiklencům obsadit některá stěžejní místa, v té době už vojenský velitel Berlína generál Fromm věděl, že Hitler atentát přežil, a vydal rozkaz povstání potlačit. Deset a půl hodiny po atentátu se pak spiklenci shromáždili na ministerstvu války, kde je Fromm zatkl.
Ještě 20. července 1944 byl popraven na zadním dvoře ministerstva Stauffenberg se třemi dalšími důstojníky. Beckovi, Rommelovi a dalším vybraným spiklencům pak byla dána možnost spáchat sebevraždu. V dalších dnech pak Hitler s Himmlerem rozjeli obrovskou akci, při níž byli popraveni spiklenci a v rámci zákona Sippenhaft strunou od piána uškrceni i jejich rodinní příslušníci. Celkem pak bylo v rámci odplaty za atentát na Hitlera popraveno téměř pět tisíc lidí.

Zdroj:
Internet - více zde

Hrabě Claus Phillip Schenk von Stauffenberg.

Zničená konferenční místnost bezprostředně po výbuchu.

Zničenou konferenční místnost si prohlíží maršál letectva Göring.

Vůdce ukazuje Mussolinimu stav konferenční místnosti.
Přítomný Hitlerův tlumočník Paul Schmidt posléze zaznamenal ve svých pamětech obdivná Mussoliniho slova o Hitlerově přežití atentátu: "Bylo to znamení nebes!"

Jeden z důstojníků ukazuje, v jakém stavu byly Hitlerovy kalhoty po výbuchu nálože.
Hitler je posléze poslal Evě Braunové, aby si je schovala na památku.

Polní maršál Erwin von Witzleben patřil k účastníkům červencového spiknutí proti Hitlerovi.
Byl oběšen na struně od piana v berlínském Ploetzensee.

Památník na Bendlerblocku: "Zde zemřeli pro Německo dne 20. července 1944".

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák