29. červenec 1958

29. července 1958 Američané založili agenturu NASA, aby mohli lépe zkoumat vesmír.

NASA, anglicky National Aeronautic and Space Administration, Národní správa pro letectví a kosmický prostor – americká federální organizace, zajišťující civilní kosmonautiku v USA. Vytvořena 1958 zahrnutím kosmonautiky do NACA. Generální ředitelství ve Washingtonu, spravuje 11 výzkumných středisek včetně kosmodromů a dvě celosvětové sítě sledovaných stanic.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Start raketoplánu Endeavour z mysu Canaveral v USA.

Američané založili agenturu NASA, aby mohli lépe zkoumat vesmír
V roce 1957 americký Kongres v takzvané "sputnikové krizi" vyzval k rozhodné akci, jejímž účelem mělo být zajistit Spojeným státům účast na zkoumání lidstvu nově otevřeného prostoru, vesmíru. Prezident Eisenhower nechal přesunout veškeré nevojenské součásti vesmírného programu agentury DARPA na nově založenou agenturu NASA. Mezi úspěchy NASA patří kromě lidských přistání na Měsíci mimo jiné i vývoj první opakovaně použitelné kosmické lodě a pokročilé sondy prozkoumávající celou sluneční soustavu. I přes zápolení s technikou, nehodami a nedostatkem peněz zůstává NASA největším a nejvlivnějším kosmickým programem planety.
Sověti získali ve vesmírných závodech náskok díky tomu, že americké snahy po druhé světové válce byly značně roztříštěné. NASA tedy od svého založení 29. července 1958 fungovala především jako zaštítění a usměrnění těchto snah.
Především na pracovníky NASA spoléhal v roce 1961 prezident John Fitzgerald Kennedy, když řekl: "Jsem přesvědčen, že tento národ si může stanovit za cíl vyslat člověka na povrch Měsíce a dopravit jej bezpečně zpět na Zemi dříve, než uplyne toto desetiletí."
Vše směřovalo k letu člověka na Měsíc
Program Apollo, díky němuž se v letech 1969 až 1972 na Měsíc podíval tucet astronautů, zůstává dodnes jedním z největších úspěchů amerického vesmírného programu. Po něm se ale pozornost NASA obrátila k nepilotovaným letům (sondy Mariner či Voyager) a kromě sovětsko-amerického letu Sojuz-Apollo se Američané na oběžnou dráhu dostali až na počátku 80. let na palubě raketoplánu. Opakovaně použitelná vesmírná loď tvarem připomínající letadlo měla zlevnit a zjednodušit lety do vesmíru, tento cíl ale zůstal nenaplněn.
Raketoplány přesto vynesly do kosmu řadu důležitých družic včetně Hubbleova vesmírného teleskopu. Kromě něj však zapříčinily i dvě největší katastrofy v dějinách vesmírných letů. Dvě havárie (stroje Challenger v lednu 1986 a Columbia v únoru 2003) totiž pokaždé skončily smrtí celé sedmičlenné posádky. Obě nehody také přinesly přerušení dalších letů a zdržení dalších programů.

Zdroj:
Internet - více zde

Národní úřad pro letectví a vesmír NASA.

Montážní hala s logem NASA.

Start Apolla 11.

Neil Armstrong, Michael Collins, Edwin "Buzz" Aldrin - posádka Apolla 11.

Raketoplán startuje jako raketa, ale přistává jako letadlo.
Atlantis dosedá na přistávací dráhu Kennedyho kosmického střediska.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák