18. srpen 1830

18. srpna 1830 se narodil rakouský císař František Josef I.

František Josef I. z habsbursko-lotrinské dynastie, 1830-1916, od 1848 rakouský císař, český (nekorunovaný) a uherský král. Přívrženec absolutistické formy vlády a centralismu, opírajícího se o silnou armádu, byrokracii a součinnost s katolickou církvi. Po 1859 donucen k reformám habsburského soustátí, 1861 souhlasil se zavedením parlamentního systému, 1867 se habsburská říše přeměnila na principu dualismu v Rakousko-Uhersko. Koncem života byl vmanévrován do situace, vedoucí k vypuknutí 1. světové války.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

František Josef I.

Narodil se císař František Josef I.
Rakouský císař a český a uherský král František Josef l. stál v čele Rakouského císařství celých osmašedesát let. Stal se tak jedním z nejdéle vládnoucích monarchů v evropské historii. Tento mocný Habsburk, přezdívaný Čechy "Starej Procházka", se narodil 18. srpna 1830 ve Vídni na zámku Schönbrunn. Od sedmdesátých let 19. století se pak František Josef I. stal nejpopulárnějším členem dynastie a respektovaným monarchou. Zemřel během první světové války 21. listopadu 1916 ve Vídni. František Josef Karel von Habsburg se narodil arcivévodovi Františku Karlu a bavorské princezně Žofii Bavorské. Již jako třináctiletý nastoupil do armády jako plukovník a ve svých osmnácti letech převzal trůn po svém strýci Ferdinandu I., který se po revolucích v roce 1848 vzdal vlády. Mladý císař si při tvorbě své vlády zvolil jako svého spolupracovníka říšského ministra Alexandra Bacha, který pro něj vybudoval síť tajných agentů a udavačů.
Vláda Františka Josefa I. nebyla z počátku příliš oblíbená a v roce 1853 byl na císaře spáchán atentát, který šťastně přežil. O rok později se František Josef I. oženil se svou sestřenicí Alžbětou známou jako Sisi.
V následujících letech provázely císaře vojenské neúspěchy. Během krymské války si císař znepřátelil Rusko a po prohrané válce s Francií a Sardinií ztratilo Rakousko Lombardsko. Italskou provincii Benátsko pak Rakousko ztratilo po prohrané válce s Pruskem.
Po těchto neúspěších přistoupil císař k vyrovnání s Uherskem, nechal se v roce 1868 korunovat uherským králem a jasně stanovil, díky Prosincové ústavě z roku 1867, pravomoci císaře a krále.

Zdroj:
Internet

František Josef se svou matkou Žofií.

František Josef I. nastoupil na císařský trůn
O panovnické dráze Františka Josefa I.  rozhodla revoluce v roce 1848. Po abdikaci Ferdinanda I. měl na trůn nastoupit jeho bratr František Karel. Ten ale vyhověl prosbám své manželky Žofie a postoupil trůn svému synovi Františku Josefu I., který díky svému vzdělání měl i předpoklady pro vládnutí. Kromě němčiny, francouzštiny a italštiny dobře uměl i maďarsky a česky. A tak po abdikaci svého nesvéprávného strýce Ferdinanda I. přímo v sále olomouckého arcibiskupského paláce, usedl 2. prosince 1848 na trůn právě tehdy 18letý František Josef I. a vydržel na něm dalších 68 let.
Od počátku své vlády se pak nový císař opíral o rakouského ministerského předsedu Felixe knížete Schwarzenberga a s jeho pomocí potlačil revoluční hnutí roku 1848 a obnovil tak velmocenské postavení Rakouska v italské a německé oblasti. Změny čekají i vnitřní politiku. Císař František Josef I. odvolal ústavu, obnovil absolutistické zřízení a sám v roce 1852 převzal veškerou moc do svých rukou.

Českou korunu František Josef I. nikdy nepřijal
"Český národ nikdy nedokázal císaři odpustit, že nepřijal českou korunu. Když se dnes podíváme na různá historická vyobrazení českého krále Františka Josefa, tak zjistíme, že je vedle něj vždy položena česká koruna, kterou nikdy neměl na své hlavě," uvedl ve vysílání ČT24 historik Národohospodářské fakulty VŠE Pavel Szobi.
František Josef I. českým politikům slíbil, že tak jako uherským králem se nechá korunovat i králem českým. To by však znamenalo akceptaci české autonomie uvnitř Rakouska, což se nelíbilo německy mluvícím českým obyvatelům ani uherským politikům.
Nedostatek politických zkušeností zapříčinil Františkovy zahraničněpolitické neúspěchy. Ty nakonec po roce 1866 znamenaly několik prohraných válek a liberalizaci rakouského politického zřízení a tudíž v roce 1867 i tzv. rakousko-uherské vyrovnání, v němž císař souhlasil s principem dualismu. Monarchie tak byla rozdělena na dvě části, měla dvě hlavní města a dva oddělené parlamenty a komplikovaný systém společných a samostatných ministerstev. Rakousko-uherské vyrovnání ale říši Habsburků neupevnilo a vedlo ke stále silnějšímu růstu nacionalismu u podrobených národů a v konečném důsledku pak zapříčinilo zánik říše.
Po roce 1893 rakousko-uherské vlády čelily stále silnější vlně nacionalismu národů říše a císař František Josef I. pak plnil důležitou integrující úlohu - mezi lidmi byl oblíben, stal se symbolem tradice a zárukou spravedlnosti.
V roce 1907 je v Rakousku-Uhersku zavedeno všeobecné volební právo a přibližně ve stejné době začíná říše uskutečňovat své ambice na velmocenské ovládnutí Balkánu, kde však naráží na ambice další velmoci, Ruska. O rok později pak dochází k anexi Bosny a Hercegoviny, která vyvolá vážnou mezinárodní krizi. Ta o šest let později vyvrcholí sarajevským atentátem na následníka rakouského trůnu Ferdinanda d´ Este a vypuknutím první světové války. Uprostřed války pak císař František Josef I., 21. listopadu roku 1916, umírá, pohřben je v kapucínské kryptě ve Vídni.

Zdroj:
Internet - více zde

Mladý František Josef.

Znak císaře Františka Josefa I.

Miklós Barabás, portrét mladého císaře Františka Josefa I.,
1853, olej na plátně, Maďarské národní muzeum, Budapešť.

Zlatý 4 dukát s podobiznou Františka Josefa I.

Atentát na císaře Františka Josefa (J. Reiner).

František Josef I. na obrazu Franza Xavera Winterhaltera z roku 1865.

Poštovní známka z roku 1908 s portrétem Františka Josefa I.

František Josef a mladý Ota Habsburský.

Císař František Josef I. na Jubilejní výstavě v roce 1891.

František Josef na manévrech v Bystřici pod Hostýnem 1897.

Otevření mostu Františka I. 14. 6. 1904 v Praze.

Hrob Františka Josefa.

František Josef I. v datech.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák