25. srpen 1530

25. srpna 1530 se narodil ruský car Ivan IV. Vasiljevič Hrozný.

Ivan IV. Vasiljevič Hrozný, 1530-1584, ruský panovník; od 1533 kníže, 1547 se prohlásil za prvního ruského cara. Provedl zásadní reformy ruského feudálního státu; za jeho vlády zřízena opričnina; posílena ústřední moc, 1550 vydal soubor zákonů; k ruskému teritoriu připojil kazaňský a astrachaňský chanát.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Ruský car Ivan IV. Vasiljevič Hrozný.

Poměry v Rusku
Také nejvýchodněji položený evropský stát, Moskevská Rus, prožíval v 16. století mocenský vzestup spojený s upevňováním panovnické moci. Jeho postavení se ještě zvýraznilo za vlády Vasilije III. a zejména za panování jeho syna Ivana IV. zvaného Hrozný. Velká rozloha země, její zaostalost, tradice a dlouhé soužití s Tatary ovšem způsobily, že se panovnický systém na Moskevské Rusi blížil více orientální krutovládě než zvyklostem běžným v soudobé Evropě. Ivan IV., od roku 1533 moskevský kníže, se ujal samostatné vlády roku 1547, kdy se prohlásil za svatého, Bohem korunovaného cara a samovládce Rusi.
Hlavním cílem Ivanovy politiky se stal zápas proti bojarům, představitelům vysoké ruské šlechty. V tomto boji se car opřel o polovojenskou organizaci takzvaných opričniků, z níž chtěl vybudovat ruskou obdobu systému lenní závislosti. Způsob vlády, který nastoupil Ivan IV. a jehož smyslem bylo soustředit v panovníkových rukou veškerou moc, se v ruských poměrech označuje jako samoděržaví. Ivan Hrozný se též zasloužil o reformu státní správy a územní rozšíření své říše.
Po Ivanově smrti panoval místo slabomyslného cara Fjodora jeho švagr Boris Godunov, který se po carově skonu ujal v letech 1598-1605 přímé vlády. Země se však postupně dostávala do špatné situace, takže sami Rusové označují dobu po smrti Ivana IV. Hrozného jako smutnoje vremja (tj. smutné časy).

Text převzat z:
Čornej, P. a kol.: Dějiny pro gymnázia a SŠ 2, Středověk a raný novověk, SPN Praha, 2004

Car Ivan IV. Hrozný způsobil nástupnické problémy,
když v záchvatu zuřivosti zabil careviče Ivana, jediného možného dědice trůnu.
Zpočátku slibná vláda Ivana IV. tak nakonec vedla k rozvratu v zemi, kde vypukly boje o trůn.

Okamžik, kdy si car uvědomil, že zabil vlastního syna,
zachytil na svém obraze ruský malíř Ilja Jefimovič Repin (19. století).

Trůn Ivana IV., který pochází z Byzance.

Ivan předvádí své poklady vyslanci anglické královny Alžběty I.

Tajná policie na koních
Ivan IV. okamžitě zřídil elitní strážní oddíl v síle 6000 mužů zvaný opričnici. Tito jezdci v černých stejnokrojích a na vranících naplňovali svůj vlastní zákon - byli to obávaní předchůdci tajné policie působící v diktátorských režimech 20. století. Na sedlech koní měli znak tvořený psí hlavou a koštětem, jenž měl symbolizovat, že budou pronásledovat zrádce a na Rusi udělají pořádek. Věrnost opričniků si Ivan zajistil tím, že jim rozdal půdu odebranou zapuzeným bojarům a v Moskvě jim přidělil celé ulice a předměstí. Jádro této organizace, tvořené 300 muži, založilo jakési nepravé mnišské "bratrstvo". Tito lidé pořádali náboženské obřady, po nichž následovala shromážděni, kde před carovýma očima mučili vězně.

Text převzat z:
Kdy, Kde, Proč & Jak se to stalo, Reader´s Digest Výběr, spol. s.r.o. Praha, 1997

Horkokrevný i chladnokrevný.
Ivan Hrozný dostál svému přídomku, když v návalu nezvládnutelného vzteku
zabil svého staršího syna Ivana. Tohoto činu až do konce života litoval a došel k přesvědčení,
že synova smrt byla božím trestem za jeho vlastní hříchy.
Pokud ovšem šlo o tisíce Rusů, kteří byli za jeho mnohaleté hrůzovlády zbičováni,
zmučeni nebo oběšeni, výčitkami svědomí nijak netrpěl.

Ruský car Ivan IV. Vasiljevič Hrozný.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák