4. srpen 1306

4. srpna 1306 byl v Olomouci zavražděn český král Václav III. Dynastie Přemyslovců vymřela po meči.

Václav III. z dynastie Přemyslovců, 1289-1306, od 1305 český král; syn Václava II. 1305 se musel vzdát uherské koruny a bojovat o korunu polskou. Při tažení do Polska v Olomouci 1306 byl za nevyjasněných okolností zavražděn, čímž přemyslovský rod v mužské linii vymřel.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Václav III. na kresbě ze Zbraslavské kroniky.
Tři královské koruny na jeho hlavě znamenají vládu nad třemi královstvími
(českým, polským a uherským).

Václav III. (6. 10. 1289 až 4. 8. 1306), nezahájil vládu nejšťastněji. V říjnu 1305 se vzdal uherské koruny, kterou získal Karel Robert z Anjou. Inteligentní a talentovaný Václav se z počátku více než panovnickým povinnostem věnoval radovánkám, tolik lákajícím šestnáctileté mladíky: bujarým pitkám, ponocování a nezřízenému sexuálnímu životu. Naštěstí se král po několika rázných domluvách vzpamatoval a vzal otěže vlády pevně do rukou. Byl nejvyšší čas. V Polsku zahájil Vladislav Lokietek povstání s cílem získat královskou korunu. Václav reagoval prudce a sebevědomě. Svolal vojenskou hotovost a vydal se na tažení do polských zemí. Ještě před začátkem výpravy pohrozil některým příliš namyšleným českým šlechticům, že po návratu neustoupí jejich rozpínavosti a v případě potřeby proti nim nesmlouvavě zakročí. Počátkem srpna 1306 sbíraly české oddíly sílu k dalšímu pochodu v Olomouci. V parném horkém létě ji potřeboval i král, ubytovaný v domě děkana olomouckého chrámu. Když odpoledne 4. 8. 1306 odpočíval, pouze lehce oděn, na lůžku, vpadl náhle do místnosti muž, který Václavovi zasadil tři bodné rány. Panovník jim na místě podlehl. Kdo byl vrahem a jaké motivy vedly jeho ruku, se nikdy nepodařilo vypátrat. Snad i proto, že stráže ihned zabily jakéhosi Konráda z Botenštejna, jehož spatřili, kterak vyběhl z paláce, drže zkrvavený nůž. Ať již stáli v pozadí spiknutí Habsburkové, Uhři, Vladislav Lokietek, skupina českých šlechticů nebo někdo jiný, vyšla celá akce dokonale.
Důsledky olomoucké vraždy byly o to tíživější, že smrtí Václava III. vymřel v mužské linii i přemyslovský rod, vládnoucí v Čechách více než 400 let.

Použitá literatura:
Čornej, P.: Panovníci českých zemí, Fragment Havlíčkův Brod, 1992

Král uherský a český a polský.
Uherská pečeť Václava III.

Václav na cestě do Uher (Chronicon Pictum).

Území pod kontrolou přemyslovské dynastie kolem roku 1301.

Jezdecká pečet Václava III.

Atentát v té verzi…
Atentát v té verzi, jak ji podává štýrský kronikář Otakar, tlumočí v základních obrysech názor většiny mimočeských letopisů. Tvrdí, že v olomoucké tragédii šlo o spiknutí českého panstva. (Mimochodem, k téže domněnce se jako k nejpravděpodobnější přiklánějí i novodobí historikové). Znovu ovšem zdůrazněme, že jde pouze o logický závěr, nejlépe vyhovující známým faktům, nepodepřený však důkazy. Podle Otakara se prý král k posledku choval vůči šlechtě zpupně, nabyl odvahy, žádal zpátky hrady a statky, jež od něho páni získali. Velmoži začali srovnávat jeho skutky s otcovými. Lekalo je, že by mnohé z nich mohl stihnout osud popraveného Záviše. Rozhodli se tedy chránit sami sebe. Na tajné poradě starších bylo vybráno dvanáct mladších šlechticů, kteří mezi sebou měli losem vybrat dva atentátníky. Spiklenci volili házením kostek. Odstranit krále, a to nejlépe za výpravy proti Krakovu, měli ti, co hodili nejmíň očí… Dvojka padla Odelinovi z Wildensteinu, trojka komusi dalšímu, kronikář neudává jeho jméno. V dalších odstavcích Otakar popisuje atentát jako dílo skupiny spiklenců: "Ti, kdo krále měli střežit, ti všichni tasili meče" a zabili kromě hlavní oběti i dva královy služebníky. "Jakmile je zabili, velice křičeli: "Do zbraně, sem, král je mrtev…"

Text převzat z:
Petr Hora-Hořejš/Ilustrace: Jiří Běhounek: Toulky českou minulostí 2 /Od časů Přemysla Otakara I. do nástupu Habsburků (1197-1526)/, Baronet & Via Facti, 1995

Atentát na Václava III.

Atentát na Václava III.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák