2. září 1347

2. září 1347 byl Karel IV. korunován českým králem.
Jeho manželka Blanka z Valois byla v tento den korunována českou královnou.

Karel IV. - český král a římský císař (1316-1378)
Nejvýznamnější evropský panovník pozdního středověku. Karel IV. učinil Prahu sídelním městem. Založil Nové Město Pražské a univerzitu. Nechal postavit kamenný most, zahájil stavbu katedrály sv. Víta. Posílil svatováclavský kult, nechal zhotovit korunu a korunovační klenoty. Jeho postava se stala národní legendou - vysloužil si přízvisko Otec vlasti.

Zdroj:
Internet - více zde

Karel IV., 14. 5. 1316 - 29. 11. 1378.

Manželství Karla IV. s Blankou z Valois (1317-1348)
Francouzská princezna Markéta Blanka, první manželka českého krále Karla I. (jako císaře Karla IV.), se narodila roku 1317. Byla dcerou vévody Karla z Valois a jeho třetí manželky, komtesy Matyldy ze Saint Paul. Vyrůstala na francouzském královském dvoře pod dohledem manželek svých královských bratranců Filipa V. a Karla IV. Rozhodující vliv na její další osudy pak měla druhá manželka krále Karla IV. Marie, jež byla mladší sestrou českého krále Jana Lucemburského. Ten nechal počátkem roku 1323 k francouzskému královskému dvoru přivézt svého prvorozeného syna Václava, jenž krátce nato přijal při biřmování jméno svého královského strýce a od té doby je znám pod jménem Karel. Jako dědic českého trůnu se zdál královně Marii vhodným nápadníkem stejně staré sestřenice jejího manžela. Již v květnu 1323 se v Paříži konala dětská svatba, k naplnění manželství však došlo až po sedmi letech. Blančin význam pro českého korunního prince vzrostl roku 1328, kdy vymřela hlavní větev francouzských Kapetovců. Tehdy se francouzským králem stal první příslušník poboční větve Valois, Blančin starší bratr Filip VI. Blízké příbuzenství českého a francouzského královského rodu bylo roku 1331 navíc posíleno sňatkem české princezny Jitky, Karlovy sestry, s francouzským následníkem trůnu Janem. Po odchodu z francouzského dvora žila Blanka několik let v Lucembursku, zatímco její manžel se účastnil otcových výbojů v severní Itálii. Teprve v červnu 1334 se manželé setkali v Praze, kde byla Blanka slavnostně uvítána českou šlechtou a pražskými měšťany. Stínem na slavném uvítaní ale byl stav Pražského hradu, jenž byl v té době téměř neobyvatelný. Pro oba manžele, zvyklé na přepych pařížského dvora, šlo o tvrdé setkání s realitou českých zemí. Ty tehdy byly téměř bez vlády, neboť král Jan trávil většinu času v cizině. Princ Karel byl svým otcem určen za správce země a snažil se obnovit postavení a prestiž královské moci. Jeho manželka, která se velmi rychle sžila s českým prostředím se mu v jeho činnosti snažila být co nejvíce nápomocná. Zůstávala v českých zemích i v době, kdy Karel pobýval dlouhou dobu v zahraničí. Po smrti krále Jana byla Blanka spolu se svým manželem 2. září 1347 korunována na českou královnu, o necelý rok později 1. srpna 1348 však po krátké nemoci v Praze zemřela. Pro krále Karla byla její smrt citelnou ztrátou, neboť původně politický sňatek se proměnil v harmonický svazek dvou vzájemně se milujících lidí. Českému králi navíc nezbývalo nic jiného, než se co nejrychleji poohlédnout po nové nevěstě, neboť z manželství s Blankou se mu nenarodil syn.

Zdroj:
Internet - více zde

Blanka z Valois a Karel IV.

Zlatá koruna, která patřila Blance z Valois.

Karel IV. a Blanka z Valois.

Karel IV. a Blanka z Valois v papežském paláci v Avignonu.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák