25. září 1906

25. září 1906 se narodil hudební skladatel Jaroslav Ježek († 1. ledna 1942).

Jaroslav Ježek (1906-1942) patří k nejzajímavějším zjevům naší hudby v období "mezi dvěma válkami" povahou svého skladatelského typu a hodnotou toho, co za svůj poměrně krátký život vytvořil. Odchován pražskou konzervatoří vyznačoval se především dokonalým hudebním vzděláním a znalostmi naší i světové hudby. Ve dvacátých letech, kdy se naléhavě jevila potřeba hodnotné a srozumitelné hudby pro široké masy, našel takový žánr a uplatnil v něm svou mimořádnou melodičnost, svůj vtip, svou schopnost charakteristiky, potřebnou pro jevištní tvorbu Osvobozeného divadla, jehož spolutvůrcem byl. Ale vedle toho nezanedbal ani koncertní umění a zanechal řadu děl velmi závažných, výbojných a moderně orientovaných, která v průběhu času nezastarala a působí stále živě. I po letech se Ježek jeví jako originální, stále podnětný zjev, pokrokový a statečný lidsky i umělecky.

Text převzat z:
Holzknecht, V.: Jaroslav Ježek, Horizont, Praha, 1982

Jaroslav Ježek.

Hudební skladatel Jaroslav Ježek
narozen: 25. 9. 1906 v Praze
zemřel: 1. 1. 1942 v New Yorku, pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze

Jaroslav Ježek se narodil v rodině žižkovského krejčího. Již od narození trpěl oční chorobou, na kterou byl ve svých třech letech neúspěšně operován. Během války chodil do školy do hradčanského ústavu pro výchovu slepců. Po prodělané spále téměř ohluchl, přidružila se také ledvinová choroba. Hudební vzdělání si zčásti doplnil ve Dvořákeum a v roce 1923 byl přijat do kompoziční třídy pražské konzervatoře. Mezi jeho učitele zde patřil J. Suk a J. B. Foerster.
Jeho přátelství s E. F. Burianem mu otevřelo cestu k dalším mladým umělcům tehdejší doby: V. Nezvalovi, J. Jenčíkovi a hlavně J. Voskovcovi a J. Werichovi.
Po pařížském stipendiu v letech 1927-28 vstoupil do trvalého angažmá v Osvobozeném divadle. Jeho spolupráce na protinacistických hrách byla také důvodem pro emigraci do Ameriky v roce 1939. Opustil zde svou přítelkyni sopranistku Mílu Ledererovou.
Než přesídlil do New Yorku, krátce pobýval v Pensylvánii. V New Yorku působil mj. jako sbormistr Zpěvokolu, kde se seznámil s Františkou Bečákovou, pocházející z Tupes u Uherského Hradiště.
Na konci roku 1941 byl hospitalizován pro selhání ledvin a krátce před smrtí (29. 12.) uzavřel s Frances sňatek.
Slavnostní pohřeb se konal 5. 1. 1947.

O díle:
Je všeobecně známo, že Ježkovým vzorem byl G. Gershwin, méně se už ví o jeho obdivu k W. A. Mozartovi (jednou dokonce prorocky prohlásil: "Mám strach, že zemřu tak mladý jako on.")
Ježek složil obrovské množství skladeb - po jeho smrti se však nalezly ještě dva sešity plné hudebních napádů. Byl obdivován jako český Gershwin. (Jednou z jeho nejoblíbenějších jazzových skladeb je zřejmě Bugatti step).
Skládal však také vážnou hudbu. V roce 1930 absolvoval studium konzervatoře Fantasií pro klavír a orchestr. Na objednávku koncertního mistra České filharmonie Stanislava Nováka složil Koncert pro housle a dechový orchestr, který byl premiérován Václavem Talichem.
Vliv na jeho tvorbu mělo také členství v hudebním spolku Mánes (spolu s P. Bořkovcem, V. Holzknechtem ad.), od r. 1934 byl členem také pražské surrealistické skupiny.
Ježek byl hlavně mezi znalci znám svými pohotovými improvizacemi - mezi nejznámější patří variace na píseň Šla Nanynka do zelí v mozartovském duchu. Dokázal skládat na přání diváků jakýkoliv druh skladby ze čtyř daných not...
Je nerozlučně spjat se značkou V + W, pro které složil celou řadu písní, baletů pro divadlo, hudbu scénickou i filmovou. Mnohé z těchto písní zlidověly: Tři strážníci, Babička Mary, Tmavomodrý svět, David a Goliáš, Ezop a brabenec, Klobouk ve křoví, Proti větru, Život je jen náhoda, Nebe na zemi...

Zdroj:
Internet

Jiří Voskovec, Jaroslav Ježek a Jan Werich v Osvobozeném divadle.

Jiří Traxler a Jaroslav Ježek (vpravo) v roce 1938.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák