26. září 1212

26. září 1212 obdržel Přemysl Otakar I. v Basileji Zlatou bulu sicilskou od Fridricha II. Štaufského v boji o říšskou královskou korunu.

Zlatá bula sicilská
Neotřesitelnost samostatnosti zajistil středověkému českému státu Přemysl Otakar I. z rodu Přemyslovců. Po titulu českého krále získal od Friedricha II. tento titul i pro své nástupce v dokumentu nazvaném Zlatá bula sicilská. České země se z knížectví definitivně staly královstvím a zároveň důležitou součástí Svaté říše římské.

Zdroj:
Internet

Přemysl I. Otakar z dynastie Přemyslovců, asi 1155 až 1230, 1192-93 český kníže, od 1197 opět český panovník, od 1198 král. Obratný politik a schopný válečník, který získal potvrzení dědičnosti královského titulu pro české vládce. V Zlaté bule sicilské dosáhl příznivého vymezení vztahů mezi panovníky Svaté říše římské a českými králi. Vytvořil předpoklady pro rozmach českého státu ve 13. století.

Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993

Listina Zlatá bula sicilská,
nazývaná tak podle kovové pečeti (buly); v době jejího vydání měl totiž císař Fridrich II.
u sebe jen pečetidlo sicilského království, jemuž také vládl.

Přemysl Otakar I. za své vlády českému knížectví, kterou započal kolem roku 1192, vydobyl značný mezinárodní respekt. Sice již po svých předcích získal postavení kurfiřta (volitele) římského panovníka, nebyl však králem. Tento titul mu byl poprvé přiznán Filipem Švábským, později i Otou Brunšvickým a papežem Innocencem III.
Konečně v roce 1212 obdržel za spojenectví s římským císařem Fridrichem II. Štaufským listinu potvrzující praktickou samostatnost českého království. Název  Zlaté buly – "sicilská" – reflektuje pečeť, kterou na ni císař, který byl zároveň mj. sicilským králem, použil.
Ve Zlaté bule císař Fridrich mimo jiné píše: "Proto my, přihlížejíce k přeslavným službám oddanosti,  které veškerý lid Čechů od dávného času věrně i oddaně prokazoval císařství římskému, a že jejich jasný král Otakar od začátku mezi jinými knížaty, zvláště před ostatními, nás zvolil císařem a při naší volbě ustavičně a užitečně setrval; jako milý náš strýc, zbožné paměti král Filip, učiniv poradu se všemi knížaty, ustanovil svým privilegiem, i my jej králem ustanovujeme a potvrzujeme, a tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme a České království svobodně a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti dvora našeho jemu a jeho nástupcům na věky propůjčujeme."
Podle Zlaté buly zůstávalo sice české království součástí Svaté říše římské, císař se však zavazoval nezasahovat do volby českého krále, pouze ji měl formálně potvrdit a udělit novému vládci české země v léno. Stejným způsobem byla novému králi automaticky zajištěna pozice římského kurfiřta. Důležitou součástí bylo také pravidlo o nedělitelnosti českého státu.
Český král se na oplátku zavazoval k některým povinnostem, mezi něž patřila například účast na říšských sněmech v blízkosti hranic českého království a vyslání tří set jezdců na římskou korunovační jízdu (nebo zaplacení nákladů na ně ve výši 300 hřiven stříbra).
Je zřejmé, že listina dodala českým králům mezinárodní respekt a otevřela nové obzory v domácí i zahraniční politice.
Originál listiny je uložen ve Státním ústředním archivu v Praze.

Zdroj:
Internet

Přemysl Otakar I.
Obratný politik a válečník, který pro české království získal tzv. Zlatou bulou sicilskou.
Byla tak potvrzena dědičnost královského titulu
a příznivě nastaven vztah českého krále a Svaté říše římské.
Přemysl Otakar I. vytvořil předpoklady pro rozmach českého státu ve 13. století.

Zlatá bula sicilská (líc a rub pečeti).
Zlatá bula sicilská je jedním z nejvýznamnějších dokumentů českých středověkých dějin.
Byla vydána v Basileji 26. září 1212 sicilským králem Fridrichem, který se krátce předtím
i zásluhou Přemyslovou stal panovníkem středověké římské říše. Protože však v té době
Fridrich neměl ve svém držení říšskou pečeť, potvrdil pravost listiny pečetí krále sicilského.

Zlatou pečetí (bulou) zpečetil v roce 1212 sicilský
a římský král Fridrich II. listinu potvrzující dědičnost Českého království.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák