4. září 476
4. září 476 zanikla západořímské říše: Romulus Augustus, poslední západořímský císař, byl sesazen Odoakerem.
Západořímská říše, stát, který vznikl rozdělením římské říše mezi syny Theodosia I. Velikého Arcadia (získal východořímskou část, vládl do 408) a Honoria (získal západořímskou část, vládl do 423). Rozklad místní správy, náboženské a sociální konflikty ochromily císařskou moc a obranyschopnost. Rozhodující moc nabývala žoldnéřská germánská armáda a její velitelé (Stilicho, Odoaker). Od 5. století vznikala na území západořímské říše germánská království Vandalů a Vizigótů a v zemi se usazovaly další kmeny (Anglosasové, Ostrogóti). 476 sesadil Odoaker posledního římského císaře Romula Augusta. Západořímská říše přetrvávala do 480 v Dalmácii a do 486 v severozápadní Galii.
Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993
Mince Odoacera, Ravenna (477).
Odoacer z profilu s "barbarským knírem".
Zánik impéria
Počátek stěhování národů a rozdělení římské říše
V roce 375 zaútočili na germánské kmeny Ostrogótů a Vizigótů, usazené u Černého moře na území dnešní Ukrajiny, kočovní Hunové. Ostrogóty porazili a ovládli, Vizigóti před nimi ustoupili na západ, až na území římského impéria. Tak začalo stěhování národů, v jehož víru během dalších sto let zanikla západní část římské říše.
Vizigóti se sice v provincii Thrákii usadili se souhlasem římských úředníků, ale soužití to nebylo zdaleka bezproblémové. Napjatá situace vyvrcholila roku 378 bitvou u Hadrianopole, kde Vizigóti zvítězili a kde padl tehdejší římský císař. Jeho místo pak zaujal poslední panovník, který ještě vládl nad celým impériem, Theodosius.
Theodosius prohlásil roku 380 křesťanství za jediné povolené státní náboženství. Vyhlásil boj všemu, co mu připadalo příliš pohanské. Tak se za jeho vlády po téměř dvanácti stech letech naposledy konaly olympijské hry. Když Theodosius roku 395 umíral, rozdělil impérium mezi své dva syny: východní část říše svěřil staršímu Arcadiovi, západní část mladšímu Honoriovi. Tak došlo k rozpadu římské říše a obě její části se dále vyvíjely samostatně. Zatímco východní část se zvolna přetvářela ve stát, který známe jako Byzanc, Honoriův západ vystavený útokům germánských kmenů spěl nezadržitelně k zániku.
Zánik západořímské říše
Honorius si zvolil jako své sídlo Ravennu, která se tehdy rozkládala na mořském břehu a směrem k pevnině byla chráněna říčním ramenem a močály. V těchto divokých dobách poskytovala ideální útočiště. Ukázalo se, že to byla dobrá volba. Už v roce 410 Vizigóti dobyli Řím. Později se po dohodě s Honoriem usadili v jižní Galii kolem města Tolosy (dnešní Toulouse), kde si založili svůj stát - tolosánskou říši.
V době vpádu Vizigótů stáhli Římané většinu vojenských posádek z limitu na obranu Itálie. Provincie Galie tak zůstala nepříliš chráněná a kromě toho, že přes ni prošly germánské kmeny Vandalů a Svévů směrem do Hispánie a Afriky, začala přitahovat pozornost Hunů. Hunové už tehdy v Evropě ovládali velké území, zdržovali se však hlavně v Panonii, jejíž širé pusty jim připomínaly rodné asijské pláně. Podnikali odtud kořistnické výpravy do různých končin, zejména na Balkán, kde na východořímském císaři vymáhali vysoké poplatky. V této době jim vládl Attila, který se rozhodl zmocnit se rovinaté Galie.
Římané se však svého území vzdát nehodlali. Tak došlo roku 451 k bitvě na Katalaunských polích na řece Marně. Bitva je známá také jako bitva národů, protože na obou stranách bojovala řada kmenů. Krvavé střetnutí dopadlo nerozhodně. Attila utrpěl takové ztráty, že se z Galie stáhl, ale hned příštího roku se vydal do Itálie na odvetné tažení. Od útoku na Řím jej údajně odvrátil jednak diplomatický rozhovor s papežem Lvem I., jednak fakt, že Attilovo vojsko decimoval mor.
Attila sice na Řím nezaútočil, nepodařilo se ho však uchránit od útoku Vandalů, kteří se usadili v severní Africe kolem Kartága. Zde vytvořili své království a obtěžovali svými nájezdy středomořské ostrovy. Roku 455 vpadli do Říma, kde se chovali takovým způsobem, že je jejich jméno dodnes hanlivým označením.
Poslední římský císař
První i poslední panovník Říma se překvapivě jmenovali stejně - Romulus. Romula a Augusta, jehož vláda uzavírá dvanáct století římských dějin, dosadil ještě nezletilého na trůn jeho otec, římský patricij a bývalý Attilův rádce Orestes; do chlapcovy dospělosti chtěl vládnout místo něj. Tehdy se však vzbouřili Germáni sloužící v římském vojsku, Oresta zabili, Romula sesadili a provolali králem svého velitele Odoakera.
Odoaker poslal východořímskému císaři odznaky císařské moci, aby mu tím dal na srozuměnou, že se nepokládá za pokračovatele římského císařství, a vládl jako germánský král. Stalo se to roku 476, který je i rokem zániku západořímské říše. Toto datum označuje také konec starověku a začátek středověku. Konec antiky jako kulturního období se však klade až do roku 529, kdy dal byzantský císař Iustinianus uzavřít Platonovu Akademii v Athénách jako pohanskou.
Text převzat z:
Čornej, P. a kol.: Dějiny pro gymnázia a SŠ 1, Pravěk a starověk, SPN Praha, 2004
Romulus Augustus se vzdává koruny.
Poslední římský císař Romulus Augustus a germánský velitel Odoaker,
který ho sesadil z trůnu.
Sousoší tetrarchů z chrámu sv. Marka v Benátkách.
Germánský válečník.
Imperium Romanum Occidentale - západořímská říše.
Návrat na začátek stránky
©, Marek Šimoňák
Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:
Historický kalendář
|
Virtuální galerie
|
Architektura
|
Slavné a významné dny v historii
|
Historie olympiád
|
Slavné okamžiky v dějinách sportu
|