Marka Šimoňáka
 |
e-mail: |
České korunovační klenoty – Výstava 2013, Vladislavský sál Pražského hradu 10. – 19. května 2013
(sobota 18. květen 2013)
V sobotu 18. května 2013 brzy ráno se naše minivýprava čítající 3 členy (Markos, Štěpán a já) vydala vlakem z Ostravy do Prahy. Účel cesty byl jediný: "Spatřit na vlastní oči České korunovační klenoty, které byly na pár dní od roku 2008 vystaveny pro širokou veřejnost". V Praze jsme byli za tři hodiny. Ihned jsme se vydali metrem na Pražský hrad ve víře, že ve frontě nebudeme stát moc dlouho. Média v posledních dnech informovala o tom, že se v průměru čeká cca tři hodiny. Do fronty jsme se zařadili v 11:15 hodin, ke klenotům do Vladislavského sálu Pražského hradu jsme se dostali až po pěti hodinách a 15 minutách v 16:30 hodin odpoledne. Jednoznačně ale čekání stálo za to, i když stání ve frontě, která se kupředu posouvala velmi pomalu, bylo psychicky i fyzicky náročné. Atmosféra ve Vladislavském sále, kde byly klenoty vystaveny, byla povznášející, slavnostní a sváteční. I když jsme před klenoty strávili jen pár minut, určitě v nás tento zážitek zůstane velmi dlouho, možná celý život.
Marek Šimoňák, ředitel školy
České korunovační klenoty
(z letáčku k výstavě, který jsme obdrželi při čekání ve frontě v jižních zahradách Pražského hradu)
Soubor Českých korunovačních klenotů tvoří Svatováclavská koruna s čepičkou, poduškou a pouzdrem, královské jablko s pouzdrem, královské žezlo s pouzdrem a korunovační roucho.
Spolu s korunovačními klenoty bývá vystavován zlatý relikviářový kříž, zv. Korunovační, a obřadní korunovační meč, zv. Svatováclavský.
Svatováclavská koruna s čepičkou, kolem 1344-1345, úprava 1374-1378.
Zlato, 96 drahých kamenů (rubelit, spinely, safíry, akvamarín, rubíny, smaragdy), safírová kamej s reliéfem Ukřižovaného vsazená do zlatého křížku, 20 perel. Tvarově se koruna řadí ke staršímu typu královských diadémů, vybíhajících do třílistých lilií a zaklenutých křížením dvou oblouků. Hmotnost koruny je 2358,3 gramů.
Pouzdro na Svatováclavskou korunu, 1347, z řezané polychromované kůže. Pouzdro je ozdobeno říšskou orlicí (znak Karla IV. jako říšského krále), českým lvem (znak českého krále), erbem Arnošta z Pardubic a znakem Arcibiskupství pražského. Nápis informuje o tom, že pouzdro nechal v roce 1347 zhotovit Karel, římský a český král.
Královské jablko, 1533-1534.
Zlato, 8 safírů, 6 spinelů, 31 perel, email. Jablko sestává ze dvou polokoulí spojených prstencem a je završené zlatým křížem. Obě polokoule jsou zdobeny reliéfy s náměty ze Starého zákona (Pomazání Davida na krále, Zápas Davida s Goliášem, Adam klečící před Stvořitelem, Uvedení Adama do ráje, Stvořitel varující Adama a Evu před stromem poznání).
Pouzdra na jablko. Staré pouzdro je pravděpodobně barokní, z kůže. Novější vzniklo v roce 1929 podle návrhu Františka Kysely. Nese státní znak, nápis "dvacátý osmý září" a letopočty svatováclavského milénia 929 a 1929.
Královské žezlo, 1533-1534.
Zlato, 4 safíry, 5 spinelů, 62 perel, email. Plochu žezla pokrývá jemně cizelovaný dekor s motivem vinných úponků. Hlavice má tvar květu se stvoly, zakončenými drahými kameny a perlami. Gotické jablko a žezlo, které původně patřily ke Svatováclavské koruně, se dnes nacházejí ve Vídni.
Pouzdro na korunovační žezlo, 17. století, částečně zlacená kůže.
České korunovační roucho (plášť s vlečkou, štola, pás, tzv. manipul).
Látka z 1. třetiny 17. století, ušito 1653 (?), hedvábná, zlatou nití zdobená tkanina, hermelín. Použití pláště je doloženo v roce 1723, ale ušit byl zřejmě už roku 1653 pro korunovaci Ferdinanda IV. římským králem. Korunovační roucho je nejmladší součástí souboru korunovačních klenotů.
Korunovační kříž, 60. – 70. léta 14. století (kříž), 1522 (noha). Zlato (kříž), zlacená měď (noha), kameje, safíry, spinely, smaragd, akvamarín, rubín, diamant, perly, křišťály.
Používání kříže při korunovacích je zaznamenáno od počátku 16. století. Kříž a meč jsou trvale vystaveny v expozici Svatovítského pokladu na II. nádvoří Pražského hradu.
Korunovační meč, zv. Svatováclavský, čepel 10. století (?), hlavice a záštita 13. století, spodní tkanina na jílci 14. století, překrytá další tkaninou v roce 1791. Železo, dřevo, záhněda, textil. Dlouho se mělo za to, že meč nechal zhotovit Karel IV., ale poslední výzkumy naznačily, že čepel meče mohla vzniknout už v 10. Století, v době života sv. Václava.
Korunovační hostina Ferdinanda V. Král seděl v čele Vladislavského sálu spolu s arcibiskupem a se svou chotí. Nejprve si omyl ruce, korunovační insignie byly odloženy na stolek vpravo. Teprve když se král napil, ostatní si sedli tak, aby nikdo nebyl ke králi zády. U každého z 12 stolů seděl vysoký zemský úředník a jeho 12 hostů. Stoly byly ozdobeny maketami významných pražských staveb (na stole krále a královny – makety Prašné brány a Staroměstské mostecké věže). Hostině mohla z tribun přihlížet veřejnost.
Dubová skříňka, Vídeň, 1791. V tomto roce se uskutečnil převoz českých korunovačních insignií, které byly dlouhodobě uloženy v císařské klenotnici ve Vídni, do Prahy. Česká deputace převzala klenoty v této skříňce. Skříňka sloužila k uložení klenotů také v Praze, a to až do roku 1866. Tehdy byly klenoty kvůli válečnému nebezpečí odvezeny opět do Vídně. Do Prahy se vrátily za rok.
Dřevěná truhla potažená sametem, se zlacenými zámky a kováním, 1867. Tehdy v srpnu putovaly klenoty z Vídně do Prahy vlakem, v truhle, zabalené ještě v obyčejném vaku. Na pražském nádraží byly přemístěny do prosklené skříňky.
Prosklená skříňka na přenesení a vystavení klenotů, 1867. Skříňka byla tehdy naložena na vůz pražského arcibiskupa a ve velkolepém průvodu vezena Prahou. Po zastávce v kostele sv. Mikuláše byla vnesena do chrámu sv. Víta.
Dubová, kovaná bedna se čtyřmi zámky, 1938. Bedna sloužila k převozu klenotů v říjnu 1938 z Prahy do Žiliny, která byla určena jako operační základna pro případ války s Německem. Za dva týdny se klenoty vrátily do Prahy.
České korunovační klenoty
- Svatováclavská koruna je jednou z mála středověkých insignií, které se dochovaly ve své původní podobě. Před rokem 1345 ji nechal zhotovit Karel IV. Krátce před smrtí dal pokyn k úpravám koruny, během kterých byly některé kameny vyměněny, do přední strany čelenky byl osazen velký rubelit (dlouho považovaný za rubín) a do zlatého vrcholového křížku vložen trn z Kristovy koruny. K poslednímu zásahu došlo patrně na počátku 17. století, kdy byl od paty křížku odstraněn safír. Koruna byla poprvé použita při korunovaci Karla IV. dne 2. září 1347, naposledy při korunovaci Ferdinanda V. dne 7. září 1836.
- Královské jablko a královské žezlo, špičková díla renesančního augsburského zlatnictví, původně sloužily jako osobní habsburské klenoty. Český a římský král Ferdinand I. je v roce 1533 objednal u augsburského zlatníka Hanse Hallera. Součástí českého korunovačního souboru se staly v 17. století.
- Do korunovačního roucha se králové oblékali ve Svatováclavské kapli. Roucho bývalo během korunovační mše na ramenech uvolněno, aby arcibiskup mohl panovníka pomazat svatým olejem na ramenou a pažích.
- Arcibiskup během obřadu předal králi meč na znamení toho, že je mu odevzdáno království a že v něm má hájit právo a vykonávat spravedlnost.
- U vchodu do chrámu podal arcibiskup panovníkovi k políbení zlatý relikviářový kříž, do nějž jsou vloženy vzácné ostatky Kristova umučení – dřevo kříže, dva trny z koruny, části houby, provazu a hřebu. Ostatky v kříži uložené král líbal ještě během korunovační mše.
České korunovační klenoty jsou symbolem našich dějin a zároveň symbolem hodnot a tradic sdílených celou Evropou. Jsou vystavovány pouze při výjimečných příležitostech. Námi zhlédnutá výstava korunovačních klenotů je v pořadí již dvanáctá.
Karel IV. nechal zhotovit nejstarší a nejcennější součást korunovačního souboru – korunu. Věnoval ji sv. Václavu a určil, že bude spočívat na jeho lebce. Na přání Karla IV. vydal papež Kliment VI. v roce 1346 listinu, která vymezila místo uložení i způsob používání koruny. Od husitských válek byla koruna uložena na Karlštejně a v 17. století byla odvážena do císařské pokladnice ve Vídni, kde spolu s dalšími českými korunovačními insigniemi zůstala od roku 1743 uložena trvale. Teprve Leopold II. souhlasil v roce 1791 s vrácením klenotů do Prahy. Od té doby jsou uloženy v korunní komoře nad jižní předsíní katedrály sv. Víta na pražském hradě (s výjimkou korunovačního roucha, které bylo přemístěno do klimatizovaného depozitáře sbírek Pražského hradu). V letech 1866-1868 byla korunní komora upravena a byl do ní pořízen trezor opatřený sedmi zámky. Zároveň do jihozápadního koutu Svatováclavské kaple byly osazeny pevné dveře, opět vybavené sedmi zámky, vedoucí ke schodišti do komory. Dveře a trezor lze otevřít jen tehdy, pokud se sejde sedm držitelů klíčů: prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský, předseda Poslanecké sněmovny, předseda Senátu, probošt Metropolitní kapituly u sv. Víta a primátor hl. města Prahy.
Karel IV. krom toho nechal také sestavit korunovační řád, který do detailu určil podobu rituálu korunování českých králů a královen. S malými změnami byl tento rituál dodržován celá staletí. Skládal se z liturgické části a dalších předepsaných úkonů. Korunovační obřad vykonával pražský arcibiskup, dějištěm korunovací byl chrám sv. Víta. Během korunovace se neuplatňovaly jen vlastní korunovační insignie, ale také meč, prsten a náramky a dále relikviáře s ostatky svatých i skvostné kostelní náčiní. Slavnostní akt provázel hlahol zvonů, trub i salvy z děl. Navazovaly na něj korunovační slavnosti, které se zpočátku odehrávaly na Pražském hradě, ale od 18. století expandovaly do celého města a nabyly podoby velkolepého barokního divadla.
Po vzniku Československé republiky v roce 1918 klenoty ztratily svou praktickou funkci. Jejich symbolická hodnota se však nezměnila. Předmětem nejvyšší ochrany byly i v době druhé světové války, kdy byly kvůli nebezpečí náletu zazděny do románského sklepení Starého královského paláce. Vyzvednutí klenotů po osvobození a zejména jejich (v pořadí druhé) vystavení v říjnu roku 1945 bylo sledovanou událostí.
Korunovační klenoty bývaly vystavovány na různých místech Pražského hradu, nejčastěji v gotickém podlaží Starého královského paláce. Letos (2013), stejně jako v roce 2008, jsou vystaveny ve Vladislavském sále, jednom z největších a nejkrásnějších prostorů nejen v Čechách, ale v celé Evropě. Vladislavský sál je s korunovacemi úzce spjat: konaly se tu holdovací sněmy i korunovační hostiny. Do Vladislavského sálu při nich bývaly vestavěny dřevěné tribuny pro hosty, v roce 1836 sál dokonce dostal novou dekorativní výmalbu. Ta byla ve dvacátých letech 20. století odstraněna. Do dnešních dnů se však dochovala dřevěná podlaha, zhotovená pro korunovaci Leopolda II. v roce 1791. Roku 2009 bylo dokončeno náročné restaurování Vladislavského sálu. Dodnes je tak němým svědkem dávno minulých dějů.
České korunovační klenoty - zajímavosti z knihy České korunovační klenoty
- víte, že první královská korunovace přemyslovského knížete Vratislava II. se konala na Pražském hradě v bazilice sv. Víta v roce 1086?
- víte, že pohřební koruna spolu s jablkem a žezlem českého krále Přemysla Otakara II. († 1278) byla objevena v jeho hrobě ve Svatovítské katedrále v roce 1976?
- víte, že současné královské jablko a žezlo vznikly až v 1. polovině 16. století? Nahradily tak původní karlovské insignie, které jsou dnes vystaveny ve vídeňské císařské klenotnici
- víte, že Karel IV. je autorem "Řádu ku korunování na krále českého", do něhož zahrnul formule, modlitby a zpěvy, užívané při korunovačním obřadu?
- víte, že královský korunovační plášť s hermelínem a vlečkou je nejmladší částí korunovačního souboru českých králů? Ač jeho vznik je datován do konce 1. poloviny 17. století, jeho použití je jednoznačně doloženo při korunovaci Karla VI. českým králem v roce 1723
- víte, že ke královské koruně, jablku a žezlu patří také jejich pouzdra? Nejstarší a nejvzácnější z nich je pouzdro koruny
- víte, že syn Karla IV. císař Zikmund nechal odvést v roce 1420 korunovační klenoty do Uher? Do Čech se vrátily až po 16 letech
- víte, že nejslavnější návrat českých korunovačních klenotů do vlasti se odehrál v roce 1867 po prusko-rakouské válce? Z Vídně vypravený vlak se vzácným nákladem vítaly po celé trase hudba a zpěv národních písní
- víte, že naposledy byla Svatováclavská koruna použita ke korunovaci Ferdinanda V. a jeho manželky Marie Anny Sardinské v roce 1836?
- víte, že poprvé byly české korunovační klenoty veřejně vystaveny v roce 1929 v chrámu sv. Víta u příležitosti oslav Svatováclavského milenia?
Dalších mnoho zajímavostí o Českých korunovačních klenotech se dozvíte v knize České korunovační klenoty
Dějepisná exkurze na Pražský hrad za korunovačními klenoty (sobota 18. květen 2013)
Korunovační klenoty jsou národní kulturní památkou, za niž byly prohlášeny v roce 1962 na druhém místě po Pražském hradě. Uloženy jsou v Korunní komoře chrámu sv. Víta v Praze, odkud jsou vynášeny jen při zcela výjimečných příležitostech.
Den exkurze: sobota 18. květen 2013.
Účast: zájemci z řad studentů či vyučujících.
Organizace a zodpovědnost: Marek Šimoňák.
Odjezd: v brzkých ranních hodinách z Hlavního nádraží v Ostravě rychlíkem společností RegioJet, LeoExpres nebo ČD.
Návrat: v nočních hodinách ze soboty na neděli z 18. na 19. května.
Vstup do Pražského hradu ve Vladislavském sále, kde jsou korunovační klenoty vystaveny je zdarma.
Přihlášky k exkurzi zasílejte do mého e-mailu (marek.simonak@educanet.cz) do úterý 14. května 2013.
Informační schůzka k této exkurzi proběhne ve čtvrtek 16. května o přestávce v 10:30 hodin ve sborovně školy.
Marek Šimoňák, ředitel školy
Korunovační klenoty, obřadné odznaky vladařské moci užívané při korunovaci. Původně užívané byzantskými panovníky, později i v Německu a ostatní Evropě.
České korunovační klenoty: svatováclavská koruna, žezlo, říšské jablko, nádoba na olej, tzv. meč sv. Václava, korunovační šat (zachován plášť a pás spodního roucha).
Použitá literatura:
Encyklopedický slovník, Odeon, Praha, 1993
Svatováclavská koruna (originál).
Korunovační klenoty
Pražský hrad, jeho chráněná oblast včetně archeologických nálezů, je uznáván za Národní kulturní památku č. 1. Na dalším místě v pořadí našich památek jsou České korunovační klenoty. Uloženy jsou trvale na Pražském hradě, a také vystaveny mohou být jen na jeho území. Bývá to však při zcela mimořádných událostech. O vystavení korunovačních klenotů má právo rozhodnout výhradně prezident republiky.
Korunní komora v chrámu sv. Víta, v níž jsou korunovační klenoty českých králů uloženy, je bez nadsázky nejnepřístupnější místo na Pražském hradě. Dveře, stejně jako pancéřová skříň na klenoty, mají sedm zámků a k jejich otevření a vyzdvižení klenotů se musí sejít sedm držitelů klíčů: prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský, předseda Poslanecké sněmovny, předseda Senátu, děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta a primátor hlavního města Prahy.
Tradice sedmi klíčů vznikla poté, co v roce 1791 král Leopold II. vyhověl žádostem českých stavů o vrácení klenotů z Vídně do Prahy. Byly uloženy v chrámu sv. Víta na Hradě, tentokrát v korunním archivu za Svatováclavskou kaplí, za železnými dveřmi s pěti zámky. Vyhrazena jim byla zvláštní skříň, opatřená dalšími dvěma zámky, k nimž dostali klíče dva strážci klenotů. I když se později místo jejich uložení měnilo, tradice se sedmi klíči se udržela.
Hodnotu Českých korunovačních klenotů nelze v penězích vůbec vyjádřit. Kromě nedocenitelné hodnoty historické se staly i vzácným symbolem české státnosti.
Soubor tvoří Svatováclavská koruna Karla IV., k ní náležející pouzdro a poduška, královské žezlo a jeho pouzdro, královské jablko a jeho pouzdro, korunovační plášť a další oděvní součásti: pás, manipul, štola a hermelínový límec. Ve středověku patřily k souboru ještě prsten, zlaté náramky a křišťálová nádoba na sv. olej.
České korunovační klenoty.
Královské jablko.
Královské žezlo.
Korunovační plášť.
Návrat na začátek stránky
©, Marek Šimoňák
Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:
|
Historický kalendář
|
|
Virtuální galerie
|
|
Architektura
|
|
Slavné a významné dny v historii
|
|
Historie olympiád
|
|
Slavné okamžiky v dějinách sportu
|
