Vlajka Švédska
od roku 1906

Švédští pořadatelé připravili pro olympijské soutěže výborné prostředí a hry se nadlouho staly po organizační stránce vzorem. Poprvé zde byly do programu zařazeny moderní pětiboj a umělecké soutěže, s ohledem na zákaz boxu ve Švédsku však vypadla tato disciplína. Tři zlaté medaile získal finský vytrvalec Hannes Kolehmainen. Dvojnásobný olympijský vítěz v atletickém pětiboji a desetiboji Jim Thorpe byl po skončení her svým vlastním olympijským výborem USA obviněn z profesionalismu a dodatečně diskvalifikován. Češi tu s podporou Pierra de Coubertina a organizačního výboru obhájili svou samostatnost. Při slavnostním nástupu sice pochodovali za Rakouskem a s označením Autriche – Tchéques, ale s vlastní českou vlajkou. Z 50 českých sportovců však žádný nevystoupil na stupně vítězů. Na čtvrtém místě skončili; družstvo šavlistů a v tenise na trávě Ladislav Žemla ve dvouhře a spolu s Jaroslavem Justem i ve čtyřhře.

Text převzat z:
Kolář, F. a kol.: Kdo Byl Kdo, Naši olympionici, Libri s.r.o. Praha, 1999

Atletika, umění a různé vlajky světa v pozadí tvořily motivy oficiálního plakátu her.

Emblém.

Slavnostní otevření her 5. května 1912.

Nástup české výpravy na olympiádě ve Stockholmu.

Princ Wilhelm, korunní princ Gustaf Adolf a král Gustaf na královské tribuně.

Olympijský stadion ve Stockholmu na oficiální pohlednici letních olympijských her v roce 1912.

Jeden ze šátků (praporků),
kterými byli vybaveni členové české olympijské výpravy ve Stockholmu.

Josef Rössler-Ořovský s tenistou Ladislavem Žemlou.

Výprava českých zápasníků ve Stockholmu.
Zleva: trenér F. Slavík, J. Balej, F. Kopřiva, R. Schindler, K. Halík a J. Beránek.

Olympijský stadion ve Stockholmu v roce 2007.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák