Adaptační kurz (středa až pátek 2. - 4. září 2009)
Test z adaptačního kurzu ke stažení zde.

Je středa 2. září. Druhý školní den a hned nabitý program. Žáci 1. A a 2. A se ráno sešli před školou, aby si v následujících dnech užili zahajovací adaptační kurz. Plní elánu nastoupili do autobusu a vyrazili do lanového centra Tarzánie v Trojanovicích. Zde se většina žáků rozhodla vyzkoušet své fyzické schopnosti a po krátkém zaškolení se vydali buďto na zelenou, jednodušší dráhu, nebo na černou, náročnější. Naši spolužáci z 2. A již lanové centrum znali z minulého roku, a tak zhruba věděli, co je čeká. Po dvou hodinách, když jsme všichni úspěšně zvládli, co jsme si naložili, jsme se vrátili do autobusu a hurá na Hukvaldy. Ale mezitím jsme si ještě udělali zastávku ve Frenštátě pod Radhoštěm, abychom si nakoupili potraviny na nastávající večer i ráno.
Po malinkém výšlapu na hradní baštu jsme se ubytovali. Tedy vybalili spacáky a karimatkami a už se těšili na prohlídku hradu, rytířské souboje a večerní táborák se špekáčky. Po prohlídce hradu jsme se někteří vydali nasbírat dřevo na sezení u ohně a ostatní pokračovali na hradní věž. Po přípravě ohně jsme se přišli podívat na rytířský souboj, který byl doprovázen výkladem o rytířské zbroji. Pak přišel večerní táborák, zpívání, opékání a odpočívání. Všichni jsme se uvelebili do svých pelechů, popřáli si dobrou noc a pěkně snili na hradní baště.
Slunce svítí, ptáci řvou. Dobré ráno všem. Dolámáni jsme se vysoukali ze spacáků, opláchli si obličej, oblékli se a rvali všechny věci zpět do batohů. Už jsme si mysleli, že jsme to zvládli ve zdraví, když se jeden ze studentů skácel k zemi (epileptický záchvat). Ale nakonec vše dobře dopadlo. My jsme odjeli autobusem ke svým domovům a on se projel sanitkou do frýdecké nemocnice. S panem ředitelem jsme ho ještě ten den navštívili, a pak už se jen těšili na další ráno, kde nás čekal výlet do solného dolu.
V pátek, i přes brzké vstávání, jsme se v hojném počtu sešli před školou. Přijel autobus, my se usadili na svá místa a dospávali den. Po několika hodinách jsme se nacházeli v Polsku před solným dolem ve Veličce a těšili se na prohlídku. Když už jsme se dostali dovnitř, čekalo nás nemilé překvapení - sejít okolo 400 schodů. To byla pro naše kolena bolestivá záležitost. 100 m pod zemí jsme se dozvěděli hodně užitečných informací, zhlédli několik komor a nádhernou obřadní komnatu celou ze soli. Po prohlídce jsme se dostali na povrch hodně malým výtahem. Pro některé to byla jízda smrti a někdo se strašně bavil, když cítil srdce až v žaludku:).
Ještě jsme si udělali zastávku v Krakově a jeli domů. Myslíme si, že všem připadal adapťák hodně povedený.

Veronika Karásková a Karel Pešek, studenti 2. A

Dějepisná exkurze do dolů Wieliczka v Polsku (pátek 4. září 2009)

Třetí den adaptačního kurzu jsme jeli do Polska. Už v sedm hodin ráno jsme se sešli před školou, ale bohužel jsme se neobešli bez opozdilců. V autobuse bylo ze začátku rušno, ale jakmile jsme přejeli hranice, postupně mnoho lidí propadlo do říše spánku. V Polsku jsme navštívili velmi pěkný a zajímavý solný důl ve Wieliczce, kde jsme se dozvěděli zajímavosti, jako třeba to, že koně, pracující v dole, se měli lépe než na zemi a dožívali se až 10 let. Já osobně jsem zažil ve Wieliczce krásné dopoledne a všem o něm vyprávím jen v dobrém.
Potom jsme se vydali do Krakova. Zjistili jsme, že málokdo věděl o tom, že byl Krakov hlavním městem Polska skoro šest století. Celkem mě překvapilo, jak málo jsem toho o tak nedalekém městě věděl. Proto jsme se s kluky dohodli, že si to musíme vynahradit a po dobu volna projít co nejvíce míst. Bohužel se nám to nevyplatilo. Na zpáteční cestě jsme odbočili do špatné uličky a zabloudili jsme. Naštěstí jsme nakonec našli tu správnou cestu a přišli jsme na sraz později jen o pár minut. Cesta zpátky mi utekla hodně rychle. Jelikož jsme se v autobuse náramně bavili, ubíhal čas rychleji než byste řekli švec. Když jsem viděl ceduli "Ostrava", začalo mi být smutno. V tu chvíli jsem si byl skoro jist, že bez těch lidí nepřežiju ani minutu, natož celý víkend.

Adam Bartoš, student 1. A

Wieliczka (počeštěně Vělička) je město v jižním Polsku v blízkém okolí Krakova. Městská práva udělil osadě roku 1290 král Přemysl II. V roce 2008 mělo 19 300 obyvatel.
Solný důl Wieliczka (polsky Kopalnia soli Wieliczka) se nachází pod městem Wieliczka.
Byl v provozu nepřetržitě od 13. století až do prvního desetiletí 21. století, kdy byla z důvodu vysokých nákladů těžba soli ukončena. Patří k nejstarším světovým solným dolům vůbec (úplně nejstarší je v nedaleké Bochni) a je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Z Ostravy do polské Wieliczky je cca 180 km.

Solný důl Wieliczka.

Krystaly halitu (český název halitu je sůl kamenná) v jeskyni v solném dolu Wieliczka.

Kaple svaté Kingy, jedna z nejvýznamnějších komor ve Wieliczských solných dolech,
velmi známá a také zobrazovaná v souvislosti s těmito doly (Malopolské vojvodství, Polsko).

Komora Janowice - scéna z pověsti o objevení soli královnou Kingou.

Vlys inspirovaný obrazem Leonarda da Vinciho Poslední večeře (kaple svaté Kingy).

Komora Weimar v solném dolu Wieliczka.

Socha ze soli papeže Jana Pavla II.

Socha ze soli Jana Nepomuckého.

Solná socha jednoho z návštěvníků dolů - Johanna Wolfganga von Goethe.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Historický kalendář 24. dubna 1533 se narodil nizozemský politik Vilém I. Oranžský

Virtuální galerie Giacometti Giovanni: Krajina, 1910, 61 x 50 cm (soukromá sbírka, Solothurn)

Architektura Gotický sloh – Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře

Slavné a významné dny v historii 12. únor 1912 - Den, kdy abdikoval poslední čínský císař

Historie olympiád Innsbruck 1976

Slavné okamžiky v dějinách sportu Krasobruslení, 1988 - Bitva o Carmen