Literární soutěž "Co pro mě znamená svoboda"

Občanská demokratická strana ve spolupráci s Konfederací politických vězňů vyhlásila u příležitosti 20. výročí sametové revoluce literární soutěž s názvem "Co pro mě znamená svoboda". Obrátila se na všechny středoškoláky s výzvou k zamyšlení se nad jednou z klíčových hodnot událostí roku 1989 a dalších dvaceti let vývoje české společnosti. Do tohoto klání o nejlepší eseje se zapojili i někteří studenti Gymnázia EDUCAnet v Ostravě.

Do uzávěrky soutěže dorazilo 177 esejí, které vyhodnocovala porota v čele s Milanem Uhdem, Martinem Komárkem z MF Dnes či zástupci Konfederace politických vězňů. Prvních třicet nejúspěšnějších studentů mělo možnost zúčastnit se za odměnu celodenního programu k dvacátému výročí pádu totalitního režimu, který pořádala ODS 17. listopadu. Tento program zahrnoval např. návštěvu památníku Vojna u Příbrami či vzpomínkový pochod z Albertova, připomínající akci studentů 17. 11. 1989. Večer byla pro studenty uspořádána beseda s účastníky listopadových událostí. Po celý den vítěznou skupinu studentů doprovázel Mirek Topolánek, večerní besedy se zúčastnili např. i Saša Vondra či Jan Zahradil.

Velmi nás potěšilo, že mezi nejlepšími třiceti autory esejí byl také student našeho gymnázia Václav Toth z 3. A, který v Praze 17. listopadu 2009 celý program absolvoval.

Hana Kurillová, vyučující českého jazyka a literatury

Jak jsem 17. listopad oslavil v Praze (17. listopad 2009)

Když někomu zvoní telefon v sobotu ráno, asi se děje něco důležitého. A přesně to se stalo. Že jsme začali psát v rámci společenskovědního semináře esej o svobodě, že některé hotové práce byly odeslány do Prahy, to jsem si sice vzpomněl, ale že bych si díky tomu mohl 17. listopadu udělat výlet do Prahy, který mi navíc "někdo" proplatí, mě víc než překvapilo. Později jsem zjistil, že ten někdo je strana ODS a Konfederace politických vězňů, kteří soutěž na téma "Co pro mě znamená svoboda" organizovali. Prvních 30 studentů z celkového počtu 177 zúčastěných z celé republiky získalo možnost strávit oslavy 17. listopadu na akcích v Praze a jejím okolí. Když jsem v úterý ráno dojel do sídla ODS v Praze na sraz, byl jsem přesvědčen, že celá akce je součástí předvolební kampaně. V průběhu dne jsem zjistil, že jsem se spletl.
První zastávkou byla návštěva památníku Vojna v Lešeticích u Příbrami, což je bývalý pracovní tábor. Součástí bylo taky muzeum, kde byly modely největších táborů u nás. Pamětník, který nás celou oblastí provázel, byl ve všech z nich. Dostal se tam, protože nosil informace na západ. Při soudu měli všichni obžalovaní stejné heslo: "2 roky nebo 20, ber všechno, hlavně ne provaz!" Snažil se nám přiblížit situaci a přitom brát všechno s nadhledem. Nedopočitatelné počty lidí, kteří v táborech zemřeli, byli zastřeleni nebo se zbláznili, když jim spadl strop uranového dolu na hlavu, podmínky, které museli splnit, aby dostali svůj příděl jídla, a hlavně pocit, že člověk nikdy nemůže říct pravdu, se ve skutečném táboře, kde byly všude tabulky ODSTŘELOVANÉ PÁSMO, to vše jsme si mohli živě představit.
Při cestě zpátky do Prahy jsem měl první příležitost promluvit s panem Topolánkem, který nás na našich cestách doprovázel. Tehdy mluvil jako normální člověk. Nejvíc mě překvapilo, když o Paroubkovi řekl, že když zrovna nenadává všem do idiotů, tak se s ním dá v pohodě normálně bavit. Taky řekl spoustu vtipných hlášek a příhod z politické scény.
V Praze jsme se zúčastnili vzpomínkového pochodu 20 let od revoluce. Ironický vhledem k té pravé revoluci byl hned začátek. Zazněl záznam otevřeného dopisu KSČM z pořadu Na stojáka a taky písnička, která se navážela do všeho možného. Všechno pod heslem CENZURA :-). Samotný pochod byl celkem dlouhý, ale rozhodně ne tichý. Atmosféra se dá jen těžko přiblížit; různé transparenty, které se navážely obecně do politiky, ale taky do Havla a hlavně do Klause, děkovné transparenty účastníkům skutečné revoluce. Spousta lidí, kteří prohlašovali svůj názor, lidi v maskách, sem tam nějaká skupinka, která co nejhlasitěji pouštěla antisemitské písničky, ale ve finále celý pochod dohnaly honičky nacistů, těžkooděnci a policejní houkačky. Po symbolickém pádu železné opony jsem zažil nejhorší tlačenici v životě. Nejspíš kvůli tomu, že kousek odtamtud měli pivo za korunu.
Poslední část našeho dne v Praze spočívala v diskusním setkání s politiky a účastníky 17. listopadu 89. Pan Topolánek ji začal populistickým proslovem o svobodě a zbořil některé moje pocity z celého dne. Zazněla sice věta, že by se mohl podívat do své vlastní strany, když už chce někoho poučovat, jenže odpověď pěkně odbyl. Samotná diskuze s pamětníky byla zajímavá, nicméně zůstalo plno nezodpovězených dotazů. Potěšilo mě, že během této diskuze bylo vypáleno nespočet výstřelů na účet KSČM a Dělnickou stranu.
Celkově se mi tento výlet velice líbil. Čekal jsem, že lidi, kteří se tam dostanou, budou inteligenti a hlavně studenti, kteří se o politiku zajímají. Moc jsem se nespletl. Minimálně polovina společnosti byla přesně taková, ale ne všichni, takže jsem si zas nepřipadal jak na jiné planetě. Co se týká mého politického názoru, vůbec se nezměnil. Zato se změnil můj přístup k lidem, kteří kašlou na volby.

Václav Toth, student 3. A

Esej Václava Totha "Co pro mě znamená svoboda" naleznete zde.

Cesta a návštěva památníku Vojna v Lešeticích u Příbrami.

Památník Vojna v Lešeticích u Příbrami či Pracovní tábor Vojna.

Vzpomínkový pochod z Albertova a beseda k 17. listopadu
s Mirkem Topolánkem, Janem Zahradilem a Sašou Vondrou.

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák

Historický kalendář 2. sv. válka, Východní fronta, SSSR. 22. října 1941 kvůli mizernému počasí a stále silnějšímu odporu Němci zastavují operaci Tajfun

Virtuální galerie Zátiší s broskvemi, kolem roku 50, přibližně 35 x 34 cm

Architektura Barokní sloh – Poutní chrám Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou

Slavné a významné dny v historii 17. prosinec 1938 - Den, kdy poprvé vyšly Rychlé šípy

Historie olympiád Amsterodam 1928

Slavné okamžiky v dějinách sportu Lyžování, 1988 – Orel šokuje olympiádu