Zajímavé čtení! |
Obsah! |
|||||||
Osvícenství a absolutismus - 1. část |
Ve francouzštině se osvícenství 18. století nazývá siecle des lumieres nebo zkráceně les lumieres, tedy osvícení. Doslovně znamená věk osvícení či odhalení nových poznatků. Tento termín vychází z nejčastěji užívaného slova samotných myslitelů této doby. Slovo světlo (latinsky lumen) či osvícení nebo rozsvícení vycházelo z tradiční křesťanské teologie minulých věků. V 18. století získalo ve vzdělaneckých kruzích již jasně světský obsah, který označoval přirozené či přírodní světlo či jen světlo, které do života tehdy vnášel rozum.
Za tajemstvím sluneční soustavy.
Osvícenství vzbuzovalo v lidech zájem o přírodní vědy.
Na obrázku vidíme rodinu zkoumající model sluneční soustavy.
Bratři Montgolfierové.
Lidská touha umět létat jako bájný Ikaros či ptáci byla odvěká. Ikarův tragický pád, který byl vnímán jako spravedlivý boží trest za nepatřičnou troufalost, odrazoval dosud od napodobení. Proto první cestu k oblakům podnikli lidé až v osvícené době koncem 18. století.
Tajné pokusy s plněním malých papírových balonů vodíkem prováděli po léta zcela neúspěšně bratři Joseph a Étienne Montgolfierovi v malém městečku Vidalon u Annonay v jihovýchodní Francii. Teprve v listopadu 1782 učinil Joseph Montgolfier náhodný objev, který vedl k úspěchu. Po návštěvě trhu v Avignonu sušil notně promoklý Joseph svoje a manželčiny šaty u krbu hotelového pokoje. Horký vzduch se opřel do jemné hedvábné látky sukní paní Montgolfierové a začal je nadnášet pokojem. Místo vodíku začali bratři Montgolfierové experimentovat s horkým vzduchem a už za týden se na dvoře jejich rodinné papírny vznášela připoutaná několikametrová papírová koule. Za dalších pár měsíců pokusů si bratři z Vidalonu dodali odvahy a představili 5. června 1783 svůj z taftu slepený balon o průměru 12 metrů veřejnosti. Pokus dopadl úspěšně. Byli pozváni do Paříže, aby svůj vynález předvedli králi Ludvíku XVI. První překrásně malovanou montgolfieru roztrhala těsně před dokončením bouře. Druhá se vznesla do vzduchu před zraky deseti tisíců užaslých Pařížanů a celého královského francouzského dvora dne 19. září 1783. V gondole pod balonem se nacházeli i první vzdušní cestovatelé. Vzhledem k domněnce, že ve výšce nad Zemí se nenachází vzduch k dýchání, vystoupali k obboze jen beran, kohout a kachna. K velkému překvapení zvířata krátký let přežila.
Bratři Montgolfierové byli za svůj objev povýšeni králem do šlechtického stavu. Podařilo se jim jako prvním překonat zemskou přitažlivost. Dne 21. listopadu 1783 se do oblak v montgolfieře vydali i první lidé. Byli jimi ředitel královského muzea François Pilâtre de Rosier a baron François Laurent d'Arlandes, který si své místo v balonu prosadil až po prudkém sporu s králem, jenž v obavě z velkého rizika navrhoval, aby jako první letěli dva zločinci odsouzení na smrt. Král rezignoval teprve poté, co ho baron de Rozier přesvědčil, že tak vznešený čin může vykonat pouze šlechtic. Ve dvě hodiny odpoledne onoho památného listopadového dne se ozvalo z koše montgolfiery "Lâchez tout!", tedy příkaz "Pustit vše!". Za zvuku fanfár se balon vznesl do oblak a po dvacetipětiminutovém letu přistál u nedalekého mlýna Moulin-Vieux. Rozjásaný dav prý radostí roztrhal šaty vzduchoplavců, aby si odnesl na tento den nějakou památku. Cesta člověka do nebe byla otevřena a byla vyznačena mnoha úspěchy a také tragédiemi. O čtrnáct měsíců později byl pokořen kanál La Manche balonem plněným vodíkem. Baronu de Rozier se však pokusy s vodíkem plněným balonem staly v roce 1785 osudnými. Zahynul se svým přítelem poté, co se jejich balon vzňal.
Montgolfiéry – balóny na teplý vzduch – otevřely lidem cestu k výšinám.
Zkušenost říká, že každý člověk, který má moc, má sklon k tomu, aby ji zneužíval... Aby moci nebylo zneužito, musí zde existovat takové zřízení, v kterém jedna moc drží na uzdě moc druhou. Je-li zákonodárná moc spojena s výkonnou mocí v jediné osobě nebo korporaci, pak neexistuje svoboda, protože je možno se obávat, že týž vládce nebo týž stav bude vydávat tyranské zákony, aby je pak sám tyransky uváděl do života.
(Charles Louis de Secondat Montesquieu)
Právník a publicista Montesquieu (1689-1755) tvrdil,
že svobody lidí budou nejlépe ochráněny, bude-li oddělena moc výkonná (vláda),
zákonodárná (parlament) a soudní.
Nekorunovaný filozof a učenec Evropy: Voltaire.
François Marie Arouet, zvaný Voltaire, se narodil roku 1694 v rodině pařížského notáře. I když studoval u jezuitů, jeho myšlení ovlivnilo zásadním způsobem celé osvícené 18. století. Byl literárně činný, napsal přes padesát divadelních her a oper, v nichž projevil své protiklerikální názory. Za svou spisovatelskou činnost byl uvězněn v Bastile. V letech 1726-1729 pobýval v Anglii, kde se seznámil s materiální a senzualistickou filozofií Johna Locka a s mechanickou fyzikou Isaaka Newtona. Po návratu do Francie pokračoval v psaní her a historických i filozofických prací (mimo jiné Traktát o metafyzice) na panství paní de Chatelet v Cirey. Poté odešel do Paříže a stal se historiografem krále Ludvíka XV. a členem francouzské Královské akademie věd. V letech 1750-1753 působil v Berlíně a Postupimi na dvoře pruského krále Fridricha II. Zde napsal protináboženské dílo Filozofický slovník a koncipoval různé pamflety proti katolické církvi. Pro neshody s pruským králem, jenž ho dal dokonce i zatknout, opustil Prusko a usadil se na svém panství na hranicích Francie a Švýcarska. Odtud udržoval četné kontakty s evropskými učenci a osvícenými korunovanými hlavami. Zde napsal také své vrcholné filozofické dílo ve formě duchaplných povídek. V nich vyjadřoval názor, že základním zákonem všech národů je svoboda, poněvadž je zákonem přírody. Když v roce 1778 zemřel, odmítla církev jeho ostatky pohřbít. Za Velké francouzské revoluce byly přeneseny do pařížského Panteonu, kde se nacházejí dodnes.
François Marie Voltaire.
Z Rousseauova spisu O společenské smlouvě
Dílo ženevského myslitele J. J. Rousseaua (1712-1778) je nesporně vrcholem politického demokratismu osvícenské doby. Rousseau vyšel z názoru, že člověk je od přírody dobrý, ale jeho povaha byla během dlouhých staletí narušena nepříznivými proměnami, k nimž řadil především vznik soukromého vlastnictví a s ním spjatého egoismu, despotický politický systém a městskou civilizaci, která člověka mravně narušuje. Východisko viděl v návratu k původní rovnosti lidí a k přímé demokracii; zároveň se měl člověk vrátit k přírodě a prostému životnímu stylu. Tvrdil: "Člověk se narodil svobodný, ale všude je v okovech!" Rousseau nechtěl rušit soukromé vlastnictví, ale dával státu právo, aby majetek reguloval ve prospěch chudých a na úkor bohatých. Uvádíme některé části z jeho spisu O společenské smlouvě, v níž zdůvodňuje právo lidu na vzpouru proti autoritě.
Kniha třetí
XVI. O tom, že zřízení vlády není smlouvou
Když se zákonodárná moc jednou dobře ustaví, jde o to, aby byla stejně ustavena moc výkonná, neboť moc výkonná, která působí jen jednotlivé úkony, protože je jiné podstaty než moc zákonodárná, je od ní přirozeně oddělena. Kdyby bylo možno, aby suverén, pojímaný jako takový, měl moc výkonnou, byly by právo a skutečnost tak promíšeny, že by se pak nevědělo, co je zákonem a co jím není, a státní těleso takto zvrhlé stalo by se brzy kořistí násilí, proti němuž bylo zřízeno.
Poněvadž jsou všichni občané podle společenské smlouvy rovni, mohou všichni předpisovat, co mají všichni dělat, kdežto nikdo nemá práva požadovat, aby druhý dělal něco, co on sám nedělá. Ale právě toto právo, nutné k tomu, aby státní těleso žilo a pohybovalo se, dává suverén knížeti, když zřizuje vládu.
Mnozí tvrdili, že úkon tohoto zřízení je smlouvou mezi národem a vládci, jež si dává smlouvou, kterou se ustanovují mezi oběma stranami podmínky, za nichž se jeden zavazuje poroučet a druhý poslouchat. Shodneme se v tom, jsem si jist, že je to podivný způsob uzavírání smlouvy...
Ve státě je jen jedna smlouva, totiž smlouva společenská, a ta sama vylučuje každou jinou. Nemohli bychom si představit žádnou veřejnou smlouvu, která by ji neporušovala.
XVII. O zřízení vlády
Jak si tedy máme představit úkon, jímž se vláda zřizuje? Poznamenám nejprve, že tento úkon je složitý nebo složený ze dvou jiných, totiž ze zřízení zákona a z výkonu zákona...
Obtíž je v tom, abychom porozuměli, jak můžeme míti úkon vlády dříve, než vláda existuje a jak se lid, který je jen suverénem nebo poddaným, může za určitých okolností stát knížetem nebo úředníkem ... tento výkon se děje náhlým zvratem svrchovanosti v demokracii, takže bez jakékoliv citelné změny a jen novým vztahem všech ke všem přecházejí občané, kteří se stali úředníky, od obecných úkonů k úkonům zvláštním a od zákona k výkonu ... dochází k ní každodenně v anglickém parlamentě, kde se dolní komora při určitých příležitostech mění ve velký výbor, aby mohla lépe diskutovat o záležitostech a stává se tak prostou komisí ze svrchovaného dvora, kterým byla v předešlém okamžiku...
XVIII. O prostředcích, jak předejít usurpacím vlády
...Stane-li se, že národ zřídí dědičnou vládu, buď královskou v jedné rodině nebo aristokratickou v jednom stavu občanů, nebere tím na sebe žádný závazek, je to prozatím forma, kterou dává správě až do té doby, kdy se mu zlíbí nařídit jinak.
Je pravda že tyto změny jsou vždy nebezpečné a že se nemá nikdy sahat na zřízenou vládu, jen když se stává neslučitelnou s veřejným blahem ... přitom je třeba odlišit pravidelný a zákonný úkon od spikleneckého zmatku, aby se odlišila vůle celého národa od povyku frakce ...z tohoto závazku čerpá kníže velkou výhodu, aby si uchoval svou moc proti lidu ... pod záminkou veřejného klidu může zabránit shromážděním určeným k tomu, aby sjednaly pořádek, takže využitkuje ve svůj prospěch klid, který zabrání porušit, a nepravidelnost, kterou dá vykonat, a přitom ve svůj prospěch předstírá souhlas těch, které kázeň umlčí, a potrestá ty, kteří se odváží mluvit ... a tímto snadným způsobem uchvátí dříve nebo později svrchovanou moc všechny vlády světa, obdařené jednou veřejnou mocí.
Periodická shromáždění, o nichž jsem shora mluvil, jsou vhodná k tomu, aby předešla nebo oddálila toto neštěstí ... ve státě není žádný základní zákon, který by nebylo možno odvolat, ani ne sama společenská smlouva, neboť kdyby se všichni občané shromáždili, aby tuto smlouvu společným souhlasem zrušili, nelze pochybovat o tom, že by byla zákonitě zrušena ...každý může se zříci státu, jehož je členem, a nabýt opět přirozené svobody a statků tím, že odejde ze země. Bylo by nesmyslné, aby nemohli všichni občané dohromady to, co odděleně může každý z nich.
(Rousseau, J. J. O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva. Praha: V. Linhart, 1949.)
Otázky a úkoly:
1. Proč je třeba odlišovat zákonodárnou moc od moci výkonné?
2. Kdo je podle Rousseaua jediným nositelem suverenity?
3. Koho si z historických osobností představíte pod pojmem "suverén"? Nahraďte toto slovo jiným výrazem.
4. Jaké postavení vymezuje Rousseau vládě a úředníkům?
5. Jakými prostředky lze odvolat vládu?
Lockova klasická obrana revoluce
Dělbu moci ve státě již doporučoval anglický filozof a teoretik státu a práva John Locke (1632-1704). V pojetí státu vycházel z myšlenky společenské smlouvy a přirozeného práva. Pokusil se zdůvodnit konstituční formu vlády. Panovník je podle něj povinen respektovat přirozené právo, zejména právo lidí na svobodu a na ochranu, a dodržovat zákony. Jestliže však toto přirozené právo neuznává, může mu lid "smlouvu" vypovědět, tedy jej svrhnout. Ukázka je z práce Druhé pojednání o vládě.
Důvod, proč lidé vstupují do organizovaného společenství, je, aby si zachovali svůj majetek. Lidé přijímají zákony a pravidla, jako strážce majetku členů společenství. Nikdy nenastane předpoklad k tomu, že by vůlí společenství bylo, aby zákonodárství mělo sílu zničit to, co každý věnoval k ochraně toho, proč do společenství vstupoval, a proč se lidé poddali zákonodárcům. Kdykoli zákonodárci se pokoušejí majetek lidí zničit či je omezit na otroky moci, jsou lidé hnáni do stavu války s mocí. Tímto porušením důvěry pozbyli vládci moc nad lidmi ... ti pak mají právo získat zpět svou původní svobodu a mají právo zvolit si novou vládu, která by zajišťovala jejich vlastní bezpečnost a ochranu ... Politická moc je taková moc, kterou každý člověk měl od přírody a které se vzdal k dobru společnosti, k dobru těch, kdož ve jménu jejím vládnou ... Tato moc má svůj původ ve smlouvě a úmluvě a ve vzájemném souhlasu těch, kdož tuto společnost tvoří ... Lidé mají právo nejvyšší moc zákonodárnou odvolat nebo změnit, když shledají, že zákonodárná moc jí udělenou důvěru zneužívá...
(Čapek, V. Světové dějiny II. Praha: Fortuna, 1993.)
Otázky a úkoly:
1. V čem lze spatřovat aktuálnost Lockových politických názorů?
2. O jaké historické skutečnosti se mohl opřít?
Jean Jacques Rousseau.
Filozof a reformátor výchovy,
své pedagogické názory uplatňoval ve svých literárních dílech,
z nichž nejznámější je Émile.
Návrat na začátek stránky
©, Marek Šimoňák
Dnes je ,
je přesně:
a svátek má:
Historický kalendář
|
Virtuální galerie
|
Architektura
|
Slavné a významné dny v historii
|
Historie olympiád
|
Slavné okamžiky v dějinách sportu
|