Audio, video!	CD!	Důležitá data!	Mapa!	Odkaz na internetu!	Otázky a úkoly!	Pojmy!	Obsah!
Použitá literatura!	Pracovní listy!	Referáty!	Studijní text!	Testy!	Tématický plán!	Zajímavé čtení!	Zápis ve wordu!
			Obrazové přílohy!	Obrazové přílohy!	Obrazové přílohy!
Starověké Řecko - Počátky dějin

Mykény
Mytická vyprávění líčí Mykény jako místo prokleté. Vládli zde potomci Tantala, který se pokusil vyzkoušet, zda jsou bohové vševědoucí: na hostině jim předložil maso z těla svého vlastního syna Pelopa. Bohové jej za to odsoudili k věčným mukám v podsvětí. Když vzkříšený Pelops dospěl, zvítězil v závodech na vozech nad elidským králem a získal tak ruku jeho dcery. Vozka, který mu k vítězství dopomohl, však chtěl za odměnu s princeznou strávit noc, proto jej rozzuřený Pelops srazil se skály. Umírající vozka Pelopa i jeho rod proklel. Kletba začala brzy nést své ovoce. Pelopovi synové, Átreus a Thyestes, se v boji o moc znepřátelili natolik, že Átreus zavraždil své synovce a dal je připravit nic netušícímu Thyestovi jako pokrm na hostině "na usmířenou". Zaplatil za to životem. Thyesta později zabil jeden ze slavných Átreových synů - Agamemnon, který po Átreovi získal vládu v Mykénách. Jeho bratr Menelaos tehdy vládl ve Spartě, kde se oba bratři kdysi ukrývali před Thyestovým řáděním. Menelaova choť, překrásná Helena, se stala příčinou trojské války, v níž velel Řekům Agamemnon. Pro zdar výpravy musel nechat obětovat svou dceru Ifigenii. Když se po deseti letech vrátil z Malé Asie domů do Mykén, jeho choť ho zavraždila v lázni. Otcovu smrt pomstil Orestes, ale protože se tím musel dopustit matkovraždy, pronásledovaly jej bohyně pomsty Erinye. Nakonec se ze zločinu očistil a ujal se v Mykénách vlády. Jeho syn, poslední mytický vládce Mykén, padl při obraně své země proti nepřátelům.

Řecké báje
Nejznámější řecké báje (o Heraklovi, Theseovi, trojské válce atd.) se týkají poměrně malého okruhu lokalit: Théb, Argolidy (krajina, v níž leží například Mykény a Korint), Athén. Ostatní místa, jako Sparta či Kréta, nebývají hlavním dějištěm mýtu, lépe řečeno, není to místo, kde by kořeny mýtu tkvěly (například Theseus byl Athéňan; sice zabil Minotaura na Krétě, ale to není nejpodstatnější - kdyby byly bývaly měly Athény podobné styky třeba s maloasijským Milétem, byl by se vypravil tam). Pokud bychom se pokusili sestavit rodokmen nejslavnějších héroů, zjistíme, že byli téměř všichni vzájemně příbuzní - ať už pokrevně, nebo sňatkem. Některá příbuzenství jsou hodně vzdálená a tak složitá, že zřejmě odrážejí skutečné příbuzenské vztahy. Mýty totiž vznikaly podobně jako například islandské ságy - byla to vyprávění o osudech reálných lidí, v řeckém světě nejčastěji příslušníků vládnoucích rodů. Ale jak už to při vyprávění bývá - jméno zůstává, místo děje se nemění, leč činy dostávají stále novou a novou podobu podle fantazie vypravěče.

Legenda o Mínótaurovi
Podle pověsti byl Mínótauros napůl býk a napůl člověk. Tento netvor žil v rozlehlém bludišti pod knósským palácem. Mladý řecký princ jménem Théseus se rozhodl Mínótaura zabít. Mínóova dcera Ariadné dala Théseovi kouzelný meč a klubko niti. Théseus vnikal hlouběji a hlouběji do labyrintu a nit odvíjel za sebou. Mečem nakonec Mínótaura zabil a podle nití vyšel bezpečně z bludiště ven.

Théseus chystající se zabít Minótaura.

Théseus zabíjí Minótaura.

Trojská válka
Podle pověsti vypukla trojská válka proto, že Paris, syn trojského krále Priama, unesl s pomocí bohyně Afrodity spartskému králi Menelaovi manželku Helenu a Menelaos spolu se svým bratrem Agamemnonem svolal všechny Řeky k výpravě, jejímž cílem mělo být Helenino osvobození. Je vysoce nepravděpodobné, že by k tak rozsáhlému válečnému tažení došlo kvůli jedné ženě, na druhou stranu má pověst - jako ostatně každý mýtus - reálný základ. Troja byla skutečně zničena v době, kterou řečtí klasikové tradičně uváděli jako dobu jejího pádu - kolem roku 1200 př. n. l. Německý badatel Heinrich Schliemann objevil v minulém století Troju (pahorek Hissarlik v Turecku) díky tomu, že se přesně řídil tím, co o ní a její poloze praví Ilias. Jeden pohár nalezený v Mykénách zase do slova a do písmene odpovídá popisu Nestorova poháru z eposu. Příliš mnoho náhod na to, aby byla Ilias pouze dílem fantazie.
K nějaké mohutné výpravě Řeků do Malé Asie jistě kolem roku 1200 došlo. Byla tak významná, že si ji lidé zapamatovali. Záhy ji ovšem - jak už je lidskou přirozeností - tak vyšperkovali řadou poutavých příběhů a zahalili do mytologického závoje osudových věšteb a zásahů hašteřivých bohů, že pravou příčinu toho dlouhého utrpení tisíců lidí nějak pozapomněli. Ale pověst o trojské válce je pravděpodobně odrazem maloasijské řecké kolonizace - stejně jako Iasonova výprava za zlatým rounem do maloasijské Kolchidy, jíž se zúčastnili otcové řady hrdinů trojské války.

Trojský kůň.
Archeologové se pokusili provést rekonstrukci (nové sestavení) bájného trojského koně. Cílem každé rekonstrukce je podat co nejvěrnější podobu nedochované památky.

Heinrich Schliemann a Arthur Evans.
Nejznámějšími archeology, kteří stáli u počátků objevování starověké řecké kultury,
byli Heinrich Schliemann a Arthur Evans.
Heinrich Schliemann (1822 – 1890) pocházel z chudé rodiny. Už od dětství snil o tom,
že jednou objeví zaniklé město Tróju. Aby získal peníze na studium a archeologické výzkumy, věnoval se nejprve obchodní činnosti.
Po důkladné jazykové i archeologické přípravě se mu podařilo vykopat Tróju a Mykény.
Anglický vědec Arthur Evans (1851 – 1941) věnoval celý svůj život odkrývání paláce v Knóssu na Krétě. Dokázal tak, že počátky vyspělé kultury v Řecku spadají do začátku 2. tisíciletí př. Kr.

Rekonstrukce starověké Tróje.

Příběhy trojských hrdinů často inspirovaly i malíře keramiky
(obě malby jsou z 6. století př. n. l.):
Achilleus a Aias hrají v kostky.

Achilleus zabíjí královnu Amazonek Penthesileu, která přišla na pomoc Trojanům.
Achilleus se do umírající Amazonky zamiloval.

Takto zachytil Achillea na keramické váze řecký umělec v 5. st. př. n. l.

Rekonstrukce minojského paláce v Knossu s plánkem.

1. obřadní sál
2. severní brána
3. trůnní sál
4. svatyně
5. skladiště západního křídla
6. jižní chrámové sloupořadí – vstup do posvátného areálu
7. chodba pro procesí
8. západní nádvoří
9. divadlo
10. velké schodiště
11. hlavní brána
12. královnin salon

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák