Newman Barnett
Jedním z neprestižnějších malířů nové doby byl Barnett Newman (1905-1970). Ve známost vešel jako umělecký kritik, který abstraktní expresionismus vysvětloval a popularizoval po celé Americe. Později se z něj vyklubal malíř rozsáhlých pláten, kterým říkal "barevná pole". Většinou to byly velké, jednobarevné plochy, jež Newman obohatil něčím, co nazýval "zipy".

Použitá literatura:
Beckettová, W.; Wrightová, P.: Toulky světem malířství, Fortuna Print Praha, 2002

Newman Barnett: Žlutý obraz, 1949, 171 x 133 cm.
Plátnem se shora dolů - opravdu jako zipy - táhnou dvě bílé čáry, které jsou sice stejně dlouhé, ale poněkud jinak široké. Panenská běloba těchto čar nás upozorní na kanárkovou žluť plochy,
jež - prohlédneme-li si ji důkladně ­ odhaluje uprostřed další zip, tentokrát žlutý,
tu a tam šedavý. Rozměr obrazu je ohromující. Čím déle si ho prohlížíme, tím více si uvědomujeme sílu a čistotu žluti i běloby. Barva nás do sebe vtahuje a přitom rozšiřuje naše obzory. Těmito obrazy Newman předznamenal jak dekorativní panely koloristů,
tak spartánsky přísná plátna minimalistů.

Abstraktní expresinonismus - dvacáté století
Malířům, kterým se začalo říkat abstraktní expresionisté, byl společný spíše názor než styl – názor charakterizovaný ve svobodné vyjadřování, a to jak v dosahu tak v použitých prostředcích. Hlavními představiteli tohoto žánru byli Pollock, de Kooning a Rothko, ale hlásili se k němu Guston, Kline, Newman a Still. Termín abstraktní expresionisté použil roku 1936 poprvé Robert Coates v březnovém vydání časopisu New Yorker. Hnutí mělo velký úspěch, zčásti i díky přízni kritiků Herolda Rosenberga a Clementa Greenberga, který je také autorem termínů akční malířství a americký styl.

Použitá literatura:
Beckettová, W.; Wrightová, P.: Toulky světem malířství, Fortuna Print Praha, 2002

Návrat na začátek stránky

©, Marek Šimoňák